Vyznat lásku lze mnoha způsoby. Nejčastější je asi slovní vyznání, k němuž romantičtější povahy přidají nějaký ten veršík, samozřejmě hustě citem obalený.
I v mé duši je špetka romantika, proto jsem kdysi dávno napsala mírně netradiční milostnou báseň:
Široká ramena,
svalnatá hruď,
přijď za mnou, miláčku,
a milý buď.
Přijď za mnou, miláčku,
dnes večer znova,
šeptej mi do ouška
nemravná slova.
Šeptej mi do ouška,
že jsi mé nebe,
víš, že Tě miluji
víc nežli sebe.
Víš, že Tě miluji,
neboť jsi klasa,
navíc vždy přineseš
flákotu masa.
Navíc vždy přineseš
lahvinku rumu,
pak na stůl položíš
nemalou sumu.
Pak na stůl položíš
balíček kávy,
chováš se jako muž,
a to mě baví.
Chováš se jako muž,
ne jako prase.
Přijď za mnou, miláčku,
přijď za mnou zase!
(c) Yfča
YFČIN HLODNÍK 
Abbreviální stanoviskoPodle textu jsem ten pravý jedině JÁ, až na malinkatou výjimku. Chovám se totiž občas jako prase – chci mít plný koryto. Nebude to vadit ? Vzskrytu důše se obávám, že asi jó. Tak zase někdy "viszontlátásra" (na shledanou) anebo krátce szervusz (čti "servus"), tomu tady rozumí každej.Lehce zakomplexovaný maďarofil Arpád Farkas (farkas = der Wolf = wolf = zbloudilý vlk prérie)