Skromná vánoční přání

Každý z nás si spolu s blížícími se vánocemi přeje najít pod stromečkem nějaký hezký dárek. Pro jednoho to může být zázrak reprodukční nebo výpočetní techniky, pro druhého oblečení či lyžařská výbava, většinou jsou to však dárky, pro něž naši bližní rádi sáhnou poněkud hloupěji do peněženky. Štědrý den má totiž punc něčeho výjimečného, je to den, který (pokud jde o honosnost darů) zcela jistě předčí narozeniny či jmeniny. Někdy však mohou být naše přání i skromná.

Vzpomínám si na jedny vánoce v polovině osmdesátých let. Ležela jsem od začátku prosince v nemocnici, odkud mne nemínili hned tak pustit. Neustále mi dělali nová a nová vyšetření, aby mohli stanovit přesnou diagnózu a vyhrožovali mi operací.

Tehdy bylo mým největším přáním strávit Štědrý den doma. Na dárky jsem vůbec nemyslela. Čtyřiadvacátého prosince, hodinu po poledni, mi ošetřující lékařka oznámila, že si mohu sbalit svých pár švestek a vypadnout. Dokonce mi pošpitala, že se vyhnu operačnímu sálu. O čtrnáct dní později sice musel být v mé břišní dutině rychle proveden úklid, protože (jak známo) chybička se vloudí a ani lékaři nejsou neomylní, jenomže v té chvíli byla pro mne propustka do domácí péče tím nejkrásnějším dárkem.

Jelikož to do poslední chvíle vypadalo, že Jirka na vánoce osiří, nekoupil vánoční stromek. Objeli jsme autem půl Prahy, než jsme sehnali žalostné torzo, jež se smrčku alespoň vzdáleně podobalo. Jirka do kmenu navrtal nebozezem několik děr a do nich zasadil větvičky, které jsme ke stromku dostali zadarmo. Po večeři jsme rozbalili balíček se třemi knížkami, které jsme koupili den předtím, než jsem musela do nemocnice. I když nebyl tenkrát Štědrý den moc štědrý, byli jsme šťastní.

O jedenáct let později, v době, kdy Katka začala chodit do školy, jsem od začátku prosince pravidelně nadzvedávala koberec v předsíni. Přestože můj nevycválaný synovec tři roky předtím Kačabě pravil, že je blbá, jelikož jako jediná z rodiny neví, že jí dárky kupují rodiče, hráli jsme si na Ježíška a pod koberec jsme vkládali psaníčka s přáními.

Než se Kateřina naučila psát, své tužby mi diktovala. Když začala chodit do vzdělávacího ústavu, tak prohlásila, že dopis Ježíškovi napíše sama. Jednoho dne jsem konečně pod kobercem našla i její psaníčko. Netrpělivě jsem otevřela obálku nadepsanou velkými tiskacími písmeny JEŽUCHOVY a četla jsem:

MILÍ JEŽÝŠKU K VÁNOCŮM CHCI LEGO A SALÁT A EŠTĚ ŘÍZEK DÍKY KATKA

„Našla jsem tvoje psaníčko,“ povídám šestileté dceři večer, když jsem jí šla dát pusu na dobrou noc, „to je všechno, co si přeješ?“

Pokývala hlavou. „Jo, všechno. Hlavně na tu večeři se těšim, řízky miluju!“

„Opravdu nic jinýho nechceš?“ divila jsem se. Měli jsme již pro ni připravenou kupu hezkých dárků, ale věděla jsem, že největší radost vždy dělají ty, po nichž nejvíc toužíme.

Chvíli přemýšlela a pak vyhrkla: „Chci!“

„No, tak copak?“ pobídla jsem ji.

„Chci aby ty řízky byly aspoň tři!“

Reklamy

13 Responses to Skromná vánoční přání

  1. Quanti napsal:

    no to je krasny… ale ze ji to nevydrzelo? 😉

  2. Yfča napsal:

    Quanti…… psaníčka už si sice pár let pod koberec nestrkáme, ale Kačabě ty řízky vydržely… :o)

  3. montrealer napsal:

    Já jsem si myslel, že Ježíšek nosí dárky…ještě v 1.třídě tehdejší ZDŠ-ky. Když nám paní učitelka, zasloužilá členka KSČ, řekla pravdu, rozbrečel jsem se. Nato byli rodiče pozváni do školy a zde řádně proinstruováni. Tatínek, též zasloužilý členk KSČ, s paní učitelkou nakonec souhlasil. Maminka ne. Byly to Vánoce, pro mě plné nejistoty… a ještě navíc, za čtvrt roku zemřeli soudruzi Dží Ví Stalin & Klement Gottwald. Paní učitelka brečela během hodiny, vyučování se přerušilo, ale dětem byli státníci lhostejní asi jako Švanderlíkovým Kefalínům & spol.Prezidentem se stak Zápotockej a propukla měnová reforma…

  4. Pawlik napsal:

    Já si naopak myslím, že dárky na vánoce mají být skromné, ale spíš promyšlené. A ty tři řízky – občas je jeden překvapený, co si děti z určitého okamžiku odnesou, jejich vnímání je často úplně jiné, než předpokládáš

  5. Mia napsal:

    Nádherné. Úsměvné.A co měkoše? Ty jsou vás taky k mání? A jsou odhozovány až nakonec?Já je tak neměla ráda…Oblečky…

  6. Montrealer napsal:

    Yfčo, neuďála bys ty řízky čtyři ?Já bych si qám jeden z ňych přišel sezobnout… jen tak jako džáblika.Já vim, vono to nejde. Cizí chlap do baráku a eště k temu včil propuštěnej ze zblázince. Jenže já tak ráda řízky… už můžu jíst jenom kuřecí… sbohem, zuby, sbohem šťastné vánoce. Snad mě zachrání Armáda spásy nebo Obvodní ústav pečovatelské slůžby… xákru, to jě život, že by se človek povjesil, kdyby se v tomhle baráce dala zatkouct do zďy skoba… ale nedá se… při stavbje nedodrželi technologyckí postupi… když chcu cokoliv zatlouct do zďy, musim si volat řemeslnika s přiklepovou vŕtačkou… on vŕta a vŕta… pak tam vrazí chmóždinku a moje 500 kč do svý fujtajfl-portmonky… přeju vám Glückliches Weihnachtsfest, happy Christmas.Petr z Blázince (teraz už doma)

  7. Yfča napsal:

    Petře…… letos budeme na vánoce u maminky – tchyně … co děláš příští rok? ;o)

  8. Yfča napsal:

    Mio…… oblečky kupujeme během roku, když se na nás už naše oblíbené šatstvo rozpadá. Ale v dětství jsem "měkkošů" měla vždycky pod stromečkem spoustu. Hlavně nemůžu zapomenout na punčocháče – hadráky, které mi maminka zásadně kupovala o pár čísel větší, anébrž počítala s tím, že přes rok porostu a takhle bych je mohla nosit ještě příští zimu. Když jsem se do nich navlékla, tak jsem měla patu někde uprostřed lýtka… :o)

  9. Montrealer napsal:

    Já přece vim že maminku(tvou nebo manželovu) máš ve Struhařově. To je někde poblíž kutnohoský silnice, jak je Vyžlovka ? Nebo dál ?Zamlada sem tam jezdil na kole. Později autem, ale už sem nezastavoval. U koho taky ?Teď už nemám auto a kolo neušlápnu.Příjemný vánoce u máminky a zase se nám vrať ke svýmu Hlodavci.Nebo si tam vem notebůůk se satelitnim internetem.Vše nejlepší přeje Petr, známej závislák.

  10. Yfča napsal:

    Petře…… Tobě také moc hezké vánoce. :o)

  11. Eva napsal:

    Krásné vánoční vyprávění, které mě nutí k zamyšlení. Přeji ti moc hezké svátky a hodně takhle pěkných článků. Eva

  12. Vilda napsal:

    Teda Kačaba je koukám číslo už od malička. 🙂 Měla ty řízky fakt tři? Hodně příjemný čtení, taky se mi moc líbí jako Evě a taky mi hlavou běží, jestli fakt záleží na tom, co za hmotný dárky budou pod stromečkem. K večeři -Já taky radši řízky, ty můžu do sebe házet a nemusím dávat bacha na kosti. Kapra si dám vždycky až po rozbalení dárků hezky v klídku. :)Hezký svátky všem! 🙂

  13. eva napsal:

    Prosím pomozte mi-Hledám Jardu Kučeru z Vyžlovky 77,neviděla jsem ho přes 30let,ráda bych s ním mluvila a viděla ho,všem moc děkuji.

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: