Z deňýčku týraného rodiče XXVII.

Nevím, jak se chovají vaši potomci, vrazíte-li jim do ruky bankovku a pošlete je pro nějakou drobnost. Jakmile se moje milovaná Kačabka ocitne v pozici nakupujícího, přibývají mi šedivé vlasy obřím tempem. Inu, posuďte sami…

Ze svého téměř intimního deňýčku jsem zcela náhodně vybrala dvě typické situace:

Prosinec 1996

Kačaba vysypala na kuchyňský stůl prasátko, do něhož po celý rok vhazovala mince i drobné bankovky darované hodnými rodiči a neméně hodnými příbuznými. Nastřádala solidní částku, o níž by si mnohý ženáč mohl nechat zdát.

„Jdu kupovat vánoční dárky, budeš čumět,“ ubezpečila mne, oblékla se a vyrazila do mrazivého odpoledne.

Když o několik desítek minut později vplula do naší panelákové klícky obtěžkána dvěma těhotnými igelitkami, spokojeně se usmívala.

„Koupila jsi všechno?“ otázala jsem se.

„Jo,“ přitakala, „ale nutně bych od tebe potřebovala půjčit dvacku, protože ji dlužím v drogérii. Ňák mi to nevyšlo, ale ten pán byl tak hodnej, že mi to dal na dluh.“

V mincích jsem měla jen necelou desetikorunu. Vylovila jsem z peněženky pětistovku a podala ji Kátě.

„Nic menšího nemám,“ řekla jsem.

„To nevadí,“ odvětila a vyběhla ven.

Za dvacet minut zarachotil klíč v zámku. Kačaba třímala v náručí několik úhledně zabalených balíčků. Udiveně jsem zvedla obočí.

„Mamko, já jsem vám tý drogérce koupila ještě pár věcí pod stromeček a skočila jsem s nima do knihkupectví. Poprosila jsem holky, aby mi to zabalily. Představ si, že za to nechtěly prachy!“ vysvětlila mi. Pak natáhla ruku a otevřela pěstičku. Na dlani se třásla strachem osiřelá pětikoruna.

„To chceš říct, žes utratila to pětikilo!?!“ zařvala jsem zoufale, když jsem se vzpamatovala ze šoku.

„Ne,“ zavrtěla klidně hlavou. „Já jsem tam platila jen čtyři sta devadesát pět kaček…“

O několik let později…

„Mami, můžeš mi půjčit pajsku,“ žadonila Kačaba, když se vrátila ze školy.

Zajímala jsem se samozřejmě, za co chce utrácet.

„Potřebuju do školy nutně štětec a nějaký čtvrtky,“ odvětila.

Měla jsem u sebe tisícovku, proto jsem prohlásila, že má smůlu. „Litr ti nedám, to jsou moc velký peníze,“ pravila jsem.

„Maminko,“ lísala se, „já se nenechám ošidit. Neboj se!“

„Tak dobře,“ rezignovala jsem a sáhla do peněženky.

Kačaba se vrátila za půl hodiny a oznámila mi, že jsem zchudla o tři stovky. Odměnou mohu na WC přehlušit své pižmo lesní vůní, po pročtení knížky zjistím, jak lze jednoduše komunikovat prostřednictvím smajlíků, náš zvěřinec se rozrostl o dvě bílé myšky, klíče vylepším fosforeskující kostrou a potkan Myšák má zásoby na rok dopředu. Štětec moje rozhazovačná dcera nepřinesla. Nějakým nedopatřením ho zapomněla koupit…

Vytrženo z Yfčina téměř intimního deňýčku.

18 Responses to Z deňýčku týraného rodiče XXVII.

  1. girlie píše:

    ja sem taky vlastne dite…teda ne moc maly, ale bydlim s rodicema…ja newim, ale skus ji trisku pochopit..ona se snazi pomoct rozvoji domacnosti, znam to z valstni skusenosti .-)))))

  2. Montrealer píše:

    Může někdo vysvětlit…invalidnímu důchodci, dávno již ztrativšímu kontakt s reálným i imaginárním světem, co je to pajska ? Cituji:"Mami, můžeš mi půjčit pajsku,"

  3. chosse píše:

    nádheraopět věřím, že nejlepší storry píše sám život :O))

  4. velka_mitote píše:

    Tak to bych asi bez svolení mámy neutrácela její peníze a už vůbec ne v drogerii…to raději v MANGU za oblečení…ale často slýchám…"Máš svoji kartu na kterou Ti chodí peníze za představení? Máš. Tak si kup." A mám smůlu…Ale taky ráda nakupuji 🙂

  5. Yfča píše:

    Minote…… na obranu Kačabky musím dodat, že pokaždé myslí na druhé a přinese fůru zbytečností, jimiž své blízké obdaruje. Málokdy si koupí něco pro sebe… ;o)

  6. Yfča píše:

    Petře…… "pajska" je přece "páďo"! ;o)

  7. velka_mitote píše:

    Yfčo…no tak to pak jo…vždyť je to vlastě hodná holka, když myslí na druhé…

  8. Milanius píše:

    a páďoje přece to samý co půlkilo 😉

  9. Montrealer píše:

    Děkuju vám všem za vysvětlení…jak se mezi lidem prostým nazývá padesátka. Půlkilo a kilo jsem už slyšel, ale co ostatní bankovky a mince, třeba desetikoruna ? Já jí říkám Desítka. Benešovská desítka…

  10. Yfča píše:

    Deset korun je pětka… ;o)

  11. Rybushka píše:

    A pětikačka je bůro 😉

  12. Albireo píše:

    Copak pětka…… ale podle mne nejkouzelnější je název "dvě pětky" pro dvacetikorunu. To už si připadám jako když Francouz místo 80 říká "quattre vingt", čili "čtyři dvacítky". (A snad ještě hezčí je, že 79 je "šedesát devatenáct".)

  13. Yfča píše:

    Albi…… moje maminka by osmdesát řekla "osm pětek"… ;o)

  14. Mirek píše:

    PětkaNo jo, ale proč se desetikoruně říká pětka?A stejně meloun se mi líbí víc, ten bych chtěl 🙂

  15. Pavel píše:

    Meloun by byl dobrej…No, ale stejně nejlepší je ten zelenej kulatej s tím růžovým ve vnitř…

  16. Krígl píše:

    … moje maminka by osmdesát řekla "osm pětek"… ;o)Svět se pohybuje v kruzích, takže "osm pětek" bych řekl taky (ročník 79).

  17. Nigeria píše:

    Mno…mně je 21…A nakupuju stejně jako Tvoje dcerka…. 😦

  18. veetec píše:

    proč je pětka pětka?myslím, že je to z doby přechodu ze zlatek (nebo co to bylo za Rakouska)na republikové koruny, kdy byl převod 1:2, tedy také 5:10… zekl bych ;oPjinak Kačaba- dost dobrý, nemyslí to zle a nemyslí na sebe (moc…)

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: