Z deňýčku týraného rodiče XXVII.

Nevím, jak se chovají vaši potomci, vrazíte-li jim do ruky bankovku a pošlete je pro nějakou drobnost. Jakmile se moje milovaná Kačabka ocitne v pozici nakupujícího, přibývají mi šedivé vlasy obřím tempem. Inu, posuďte sami…

Ze svého téměř intimního deňýčku jsem zcela náhodně vybrala dvě typické situace:

Prosinec 1996

Kačaba vysypala na kuchyňský stůl prasátko, do něhož po celý rok vhazovala mince i drobné bankovky darované hodnými rodiči a neméně hodnými příbuznými. Nastřádala solidní částku, o níž by si mnohý ženáč mohl nechat zdát.

„Jdu kupovat vánoční dárky, budeš čumět,“ ubezpečila mne, oblékla se a vyrazila do mrazivého odpoledne.

Když o několik desítek minut později vplula do naší panelákové klícky obtěžkána dvěma těhotnými igelitkami, spokojeně se usmívala.

„Koupila jsi všechno?“ otázala jsem se.

„Jo,“ přitakala, „ale nutně bych od tebe potřebovala půjčit dvacku, protože ji dlužím v drogérii. Ňák mi to nevyšlo, ale ten pán byl tak hodnej, že mi to dal na dluh.“

V mincích jsem měla jen necelou desetikorunu. Vylovila jsem z peněženky pětistovku a podala ji Kátě.

„Nic menšího nemám,“ řekla jsem.

„To nevadí,“ odvětila a vyběhla ven.

Za dvacet minut zarachotil klíč v zámku. Kačaba třímala v náručí několik úhledně zabalených balíčků. Udiveně jsem zvedla obočí.

„Mamko, já jsem vám tý drogérce koupila ještě pár věcí pod stromeček a skočila jsem s nima do knihkupectví. Poprosila jsem holky, aby mi to zabalily. Představ si, že za to nechtěly prachy!“ vysvětlila mi. Pak natáhla ruku a otevřela pěstičku. Na dlani se třásla strachem osiřelá pětikoruna.

„To chceš říct, žes utratila to pětikilo!?!“ zařvala jsem zoufale, když jsem se vzpamatovala ze šoku.

„Ne,“ zavrtěla klidně hlavou. „Já jsem tam platila jen čtyři sta devadesát pět kaček…“

O několik let později…

„Mami, můžeš mi půjčit pajsku,“ žadonila Kačaba, když se vrátila ze školy.

Zajímala jsem se samozřejmě, za co chce utrácet.

„Potřebuju do školy nutně štětec a nějaký čtvrtky,“ odvětila.

Měla jsem u sebe tisícovku, proto jsem prohlásila, že má smůlu. „Litr ti nedám, to jsou moc velký peníze,“ pravila jsem.

„Maminko,“ lísala se, „já se nenechám ošidit. Neboj se!“

„Tak dobře,“ rezignovala jsem a sáhla do peněženky.

Kačaba se vrátila za půl hodiny a oznámila mi, že jsem zchudla o tři stovky. Odměnou mohu na WC přehlušit své pižmo lesní vůní, po pročtení knížky zjistím, jak lze jednoduše komunikovat prostřednictvím smajlíků, náš zvěřinec se rozrostl o dvě bílé myšky, klíče vylepším fosforeskující kostrou a potkan Myšák má zásoby na rok dopředu. Štětec moje rozhazovačná dcera nepřinesla. Nějakým nedopatřením ho zapomněla koupit…

Vytrženo z Yfčina téměř intimního deňýčku.

Reklamy

18 Responses to Z deňýčku týraného rodiče XXVII.

  1. girlie napsal:

    ja sem taky vlastne dite…teda ne moc maly, ale bydlim s rodicema…ja newim, ale skus ji trisku pochopit..ona se snazi pomoct rozvoji domacnosti, znam to z valstni skusenosti .-)))))

  2. Montrealer napsal:

    Může někdo vysvětlit…invalidnímu důchodci, dávno již ztrativšímu kontakt s reálným i imaginárním světem, co je to pajska ? Cituji:"Mami, můžeš mi půjčit pajsku,"

  3. chosse napsal:

    nádheraopět věřím, že nejlepší storry píše sám život :O))

  4. velka_mitote napsal:

    Tak to bych asi bez svolení mámy neutrácela její peníze a už vůbec ne v drogerii…to raději v MANGU za oblečení…ale často slýchám…"Máš svoji kartu na kterou Ti chodí peníze za představení? Máš. Tak si kup." A mám smůlu…Ale taky ráda nakupuji 🙂

  5. Yfča napsal:

    Minote…… na obranu Kačabky musím dodat, že pokaždé myslí na druhé a přinese fůru zbytečností, jimiž své blízké obdaruje. Málokdy si koupí něco pro sebe… ;o)

  6. Yfča napsal:

    Petře…… "pajska" je přece "páďo"! ;o)

  7. velka_mitote napsal:

    Yfčo…no tak to pak jo…vždyť je to vlastě hodná holka, když myslí na druhé…

  8. Milanius napsal:

    a páďoje přece to samý co půlkilo 😉

  9. Montrealer napsal:

    Děkuju vám všem za vysvětlení…jak se mezi lidem prostým nazývá padesátka. Půlkilo a kilo jsem už slyšel, ale co ostatní bankovky a mince, třeba desetikoruna ? Já jí říkám Desítka. Benešovská desítka…

  10. Yfča napsal:

    Deset korun je pětka… ;o)

  11. Rybushka napsal:

    A pětikačka je bůro 😉

  12. Albireo napsal:

    Copak pětka…… ale podle mne nejkouzelnější je název "dvě pětky" pro dvacetikorunu. To už si připadám jako když Francouz místo 80 říká "quattre vingt", čili "čtyři dvacítky". (A snad ještě hezčí je, že 79 je "šedesát devatenáct".)

  13. Yfča napsal:

    Albi…… moje maminka by osmdesát řekla "osm pětek"… ;o)

  14. Mirek napsal:

    PětkaNo jo, ale proč se desetikoruně říká pětka?A stejně meloun se mi líbí víc, ten bych chtěl 🙂

  15. Pavel napsal:

    Meloun by byl dobrej…No, ale stejně nejlepší je ten zelenej kulatej s tím růžovým ve vnitř…

  16. Krígl napsal:

    … moje maminka by osmdesát řekla "osm pětek"… ;o)Svět se pohybuje v kruzích, takže "osm pětek" bych řekl taky (ročník 79).

  17. Nigeria napsal:

    Mno…mně je 21…A nakupuju stejně jako Tvoje dcerka…. 😦

  18. veetec napsal:

    proč je pětka pětka?myslím, že je to z doby přechodu ze zlatek (nebo co to bylo za Rakouska)na republikové koruny, kdy byl převod 1:2, tedy také 5:10… zekl bych ;oPjinak Kačaba- dost dobrý, nemyslí to zle a nemyslí na sebe (moc…)

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: