Intervijůk se starostou

Když jsme se v sobotu rozhodovali, čím si zpestříme chladný víkend, usoudili jsme, že nejvíc potěšíme oko kvalitním sportovním zážitkem. Sedli jsme proto do našeho plechového miláčka a vyrazili jsme za Prahu na fotbalové hřiště.

Můj skorozeťák Zdeněk totiž poskakuje mezi brankovými tyčemi. I když obrana jeho spoluhráčů připomíná hodně děravý ementál, vychytal při posledním utkání nulu. Zatoužili jsme tudíž vidět vesnickou odnož Petra Čecha v akci.

„Jak to dneska vidíte, pánové?“ otázal se Jiřík příznivců domácího (tedy Zdeňkova) týmu, kteří seděli na tribuně.

„Blbě,“ odvětil stroze ježatý čtyřicátník. „Soupeř je hodně nahoře v tabulce a my jsme předposlední. Asi dostaneme na prdel. Hele, vy to budete točit?“ podivil se a prstem ukázal na videokameru, kterou můj choť třímal v ruce.

„Jasně,“ řekl Jiřík a zaznamenal první (naštěstí neúspěšnou) akci hostů.

„A pro co to jako točíte? To bude v televizi?“ vyzvídal dál ježour.

Jirka kývl.

„Tý jo!“ vykulil oči bodrý vesničan. „A pro jakou televizi to je?“

„Pro soukromou,“ pravil Jíra, „pro tu, co mám doma v obýváku.“

Ježour strčil loktem do padesátníka, který seděl vedle něho: „Hele, ten zápas bude večer v televizi!“ Pak se obrátil zpátky na Jirku. „Pane, vy jste z Novy?“

„Nejsem,“ zavrtěl Jirka hlavou, „ale moje manželka se zná s Andreou Němcovou.“

„Tý jo!“ nepřestával se ježour divit. Potom zvedl obočí. Bylo vidět, že ho napadlo něco geniálního. „Pane, to byste měl taky natočit nějakej rozhovor s hráčema. V televizi to dycky po zápase je.“

„Však taky něco natočím,“ připustil Jirka, „ale potřeboval bych někoho, kdo rozumí fotbalu, aby vedl ten rozhovor. Když točím, tak se nemůžu ptát.“

„To není problém,“ vyhrknul ježour, „já vám nějakýho našeho hráče vodchytnu. A fotbalu rozumí starosta, kterej je támhle, já mu pudu říct, von to intervijůk udělá,“ dodal a rázně vykročil k hloučku domácích příznivců, kteří postávali nedaleko tribuny.

Mezitím hosté spálili dvě vyložené šance a několikrát úspěšně zaúřadoval Zdeněk. Domácí obránci se totiž zahřívali spíš kecáním než pacifikováním hostujících útočníků.

„Tak se starostou je to domluvený,“ oznámil Jirkovi ježour, když se vrátil na tribunu. „A já vám vo přestávce vodchytnu toho hráče, jak jsem slíbil.“

„Už jsem si vyhlídnul vašeho brankáře,“ pravil mu Jíra, „chci totiž někoho talentovanýho a perspektivního.“ Potom se obrátil ke mně. „Dochází mi baterka, je děsná zima, za chvíli mi to asi klekne. Dám si ji na chvíli do kapsy, třeba se v teple vzpamatuje.“

Opáčila jsem, že bych raději jela domů, anébrž mi brzy díky zimě taky dojde šťáva. Dokonce i Káťa zatoužila po teple. Prohlásila, že se asi na druhý poločas vykašle.

„Dobře,“ souhlasil Jíra, „po první půlce vyrazíme zpátky do Prahy a Kačabu odvezeme ke Zdeňkovi domů.“

Pár minut před koncem poločasu dali domácí gól z přímého kopu. Byl to malý zázrak, protože se většinou hrálo před jejich brankou.

„Pane, natočil jste to?“ otočil se ježour na Jirku, když se dostatečně vyjásal.

„Nenatočil, klekla mi baterka,“ konstatoval Jirka.

„Ježíšmarjá!“ chytil se ježour za hlavu. „Von tady točí pro televizi celej poločas a ten gól tam nebude mít!“

„Tak budou muset dát domácí ještě jeden,“ pravila jsem.

„To těžko, dyť dneska hrajou kulový, tohle byla náhoda,“ mávl ježour rukou a nešťastně zvolal: „Von ten gól nemá!“

Když skončil poločas, vydal se Jirka s Káťou k fotbalistům odcházejícím do šaten, aby Zdeňkovi řekli, že odjíždíme. Já jsem hodila do popelnice nedopalek a zvolna jsem se plazila k autu.

„Pani, proboha, kde máte manžela?“ ozvalo se za mnou. Hlas patřil ježourovi.

Otočila jsem se. „Já nevím, já ho nehlídám,“ opáčila jsem pobaveně. „Proč ho hledáte?“

„No přece kvůli tomu rozhovoru, co bude natáčet. Starosta už čeká u tribůny! Já jsem s ním domluvil ten intervijůk.“

Vysvětlila jsem mu, že rozhovor budou muset spáchat někdy jindy, protože baterie u kamery před pár minutami definitivně chcípla.

„To je teda škoda, protože náš starosta fotbalu fakt rozumí,“ řekl ježour zklamaně a odkráčel k hloučku domácích příznivců, aby sdělil zástupci obce smutnou zprávu.

Oba nejspíš truchlí ještě teď. Domácí totiž zvítězili 2:0. Ani druhý gól není pro budoucí pokolení zaznamenán…

Reklamy

5 Responses to Intervijůk se starostou

  1. Lorrain napsal:

    No ahoooj.-))))Jak to, že si nehlídáš manžela?.-)))Chudák starosta, takovej svědomitej úkol a on o něj přišel.-)

  2. Treble napsal:

    Jak jen mohla být dopuštěna taková hrozná věc? :))

  3. Martin napsal:

    Škoda, že technika nevydržela, kdyby na tom byl starosta obdobně jako ježour, mohl to být docela zajímavý kulturní zážitek 🙂 Takhle jste o něj další generace ochudili …

  4. Point* napsal:

    To bylo..no proste krasny !! ;))

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: