Samostatná zodpovědná matka

Po úspěšně složených zkouškách jsem byla v roce 1977 přijata k dálkovému studiu na vysoké škole ekonomické. Díky tomu jsem byla přeřazena do účtárny a stal se ze mne samostatný plánovač. Sotva jsem se stačila pořádně rozvinout a zaškodit, odcházela vedoucí účetní do důchodu a já jsem byla vedením vybrána coby perspektivní kádr na její místo…

Vedoucí účetní

Než jsem se stala šéfkou, vypomáhala jsem občas při absenci finační nebo mzdové účetní, a tak jsem nevstupovala do neprobádané řeky. Mělo to jediný zápor: mé nejmladší podřízené, která si na šéfovskou židli několik let brousila zuby, bylo o dvacet víc nežli mně a mzdové účetní chyběl rok do důchodu. Navíc pracovali v našem nakladatelství jen dva lidé, kteří byli mladší nežli já, takže se občas stávalo, že někteří (až o dvě generace starší) kolegové usalašení ve vedoucích funkcích nesli nelibě, že jim takový cucák jako já vrací k opravě účetní doklady. Účetní minulý režim nepovažoval za důležitého pracovníka, o čemž svědčí ta skutečnost, že vedoucí účtárny nebyla zařazena mezi nomenklaturní kádry. Byla to jediná vedoucí funkce, na kterou mohl usednout i nestraník bez souhlasu obvodního výboru KSČ, jak tomu bylo u jiných šéfů. Zkrátka a dobře, účtárna byla většinou populace chápána jako oddělení, kde sedí několik bab majících za úkol prudit a buzerovat. Přesto se mi nakonec podařilo účtárnu ukočírovat, i když mi ředitel občas vyčítal, že se svými podřízenými jednám jako se sebou rovnými, ač bych měla dávat najevo, že jsem minimálně o stupínek víc na pracovním žebříčku.

Když jsem maturovala, říkala jsem si, že budu v životě dělat cokoli, avšak jako účetní nikdy neskončím. Teď jsem s překvapením zjistila, že je účtařina velmi zajímavá a dokonce mne baví. Z pozice své funkce jsem věděla v podstatě o všem, co se v nakladatelství dělo. A ještě víc jsem se dozvěděla o pár let později, když jsem přes rok zastupovala ekonomickou náměstkyni, která byla na mateřské dovolené.

Po necelých dvou letech studia na VŠE jsem se rozhodla, že se na vysokou školu vykašlu. Téměr polovina předmětů totiž neměla pro můj odborný růst žádný význam. Praxe mi dávala mnohem víc než čas, který jsem věnovala pročítání skript politické ekonomie a dalších zbytečností. Navíc jsem se koncem sedmdesátých let vdala a rozhodla jsem se, že se ze mne stane samostatná odpovědná matka, kolem níž se budou motat minimálně čtyři děti.

Studium a rodičovství mi nešlo dohromady. Svým potomkům jsem se chtěla věnovat na sto procent. Přesto jsem ještě jednou vyplnila přihlášku na vysokou školu. Tentokrát na fakultu žurnalistiky. Nakonec jsem na přijímačky nešla, neboť jsem zjistila, že do budoucího novináře je huštěna politika ještě víc než do rodícího se ekonoma…

Občas byla práce účtárny kontrolována vyššími orgány. Dodnes si vzpomínám na jistou paní Doušovou, která chodila každý měsíc prověřovat správnost výkazů záporné daně z obratu. Byla to milá dáma v nejlepších letech, s níž jsme si okamžitě padly do oka.

Když jsem se vdávala, ptala se mne, jak se budu jmenovat.

„Já bych chtěla být Žížalová a manžel Dešťovka, avšak nevím, zda nám to na úřadech projde,“ pravila jsem vážně, neboť už tenkrát ze mne padaly parádní kravinky.

„Hele, to neni špatnej nápad,“ prohlásila paní Doušová a od té doby mi neřekla jinak než Žížalko.

Když telefonovala do podniku, dožadovala se inženýrky Žížalové. Brzy mi tak začalo říkat i pár kolegů.

Paní Doušová jednoho dne odešla do důchodu a na její místo nastoupila nová kontrolorka. Když se k nám vypravila poprvé, zaklepala na dveře sekretariátu, představila se a řekla: „Já hledám inženýrku Žížalovou, můžete mi prozradit, ve který kanceláři sedí? Nikde jsem ji nenašla napsanou na štítku…“ Kolegyní byla okamžitě správně nasměrována do účtárny za vedoucí účetní. Abych předešla dlouhému vysvětlování, tvrdila jsem zánovní prověřovatelce, že jsem se nedávno rozvedla a znovu provdala a teď se jmenuji jinak…

Samostatná odpovědná matka

Šéfku účtárny jsem páchala deset let. Během té doby se moje sny o velké rodině pomalu rozplývaly. Díky špatné péči gynekologů na Bulovce po spontánním potratu, který nastal po chřipce doprovázené vysokými horečkami, jsem místo porodu absolvovala třikrát mimoděložní těhotenství. Dvakrát jsem přitom doslova utekla hrobníkovi z lopaty.

Nenaplnění mateřství jsem nesla velmi těžce, přestože jsem byla neustále obklopena dětmi – synovcem a neteří, ale i mrňousy z našeho paneláku a loděnice. S tetkou Yfčou a strýčkem Jiřím byla švanda, a tak s námi drobotina trávila hodně volných chvilek.

Nepřízeň osudu jsem se snažila brát s humorem. Když jsem poprvé ležela na Bulovce s podezřením na mimoděložní těhotenství (hovorově mimodělo), prohlédl mne během velké vizity primář Hůlek a pravil, že drze zabírám místo, anébrž mi nic není. Pak mne vyhnal domů. Dva dny nato mne vezli houkačkou do nemocnice zpátky, jelikož to mimodělo opravdu bylo: krvácela jsem do břišní dutiny… Když jsem se probrala z narkózy a dozvěděla se, že nechybělo mnoho a můj muž se mohl stát šťastným vdovcem, lehce jsem upravila Mládkovu písničku Krychle a jala se ji na pooperačním pokoji pobrukovat…

Yfča Pelcmanová
na gyndě je znova,
ve svým těle pohublým
mimodělo chová.
Primář Mirko Hůlek
prozkoumal jí důlek
a řek: „Vše je v pohodě,
včetně vašich půlek.

Zkrátka vy jste přímo bezva,
všechno téměř krásný máte,
takže rychle běžte domů,
vždyť tu místo zabíráte!
Běžte hlídat svýho muže,
ať vám doma nesmilní,“
řekl tiše milé Yfče
primář senilní.

Když jsem šla na gyndu
léčili mi mindu,
až tam půjdu příště
vezmu s sebou Lindu,
Linda ta se bojí,
chvilku nepostojí,
zvláště teďka když zná
tu historku mojí.

Lidé na nás pokřikují:
„Ale jděte, kam se cpete?
Nelezte už na Bulovku,
ani když vám dají stovku!
Na gyndu si jděte lehnout
jenom v nouzi největší,
slabým děvám tamní péče
vůbec nesvědčí.

Na gyndu jsem jela,
celá jsem se chvěla,
bolesti jsem měla
v dolní části těla.
Zatracená práce,
prý jen operace
ještě snad mě spasí,
ježí se mi vlasy.

Pan primář je vyděšenej,
teď už ví, co by to chtělo:
rychle na sál pod narkózu
vyndat ruplý mimodělo!
Předevčírem pomýlil se,
když přišel k mé pelesti,
díky tomu já se dneska
svíjím bolestí.

Když jsem šla na gyndu
léčili mi mindu,
nepůjdu tam více
pošlu tam však Lindu…

V únoru 1989 se nám konečně narodila Kačabka. V té době jsem věděla, že víc dětí už mít nebudeme, což mne netěšilo. Nevěděla jsem ovšem, že naše Kačka bude živel, který hravě strčí do kapsy čtyři plánované potomky. Pokud jste četli v mém Hlodníku rubriku Deňýček týraného rodiče, dáte mi za pravdu.

Kačaba v roce 1994
Kačaba v roce 1994

Mateřskou dovolenou jsem si řádně vychutnala. Funkce samostatné zodpovědné matky mi přinesla, a dosud přináší, hodně hezkého.

Na svůj dávný sen stát se novinářem či psavcem jsem přitom úplně nezapomněla. Než jsem se znovu vrhla po mateřské dovolené do pracovního procesu, vydávala jsem asi dva roky časopis Branďák, který byl věnován hlavně kuželkám a cestě našeho mírně pohaslého babského hvězdného týmu kuželkářskou ligou žen. O Branďák byl kupodivu zájem nejen na naší kuželně, ale i na kuželnách našich soupeřů.

Jakmile jsem se připojila na internet, začala jsem tvořit Osvěžovnu Yfči Pé, do níž jsem od listopadu 1999 do června 2003 kromě jiného pravidelně psala o naší mírně bláznivé rodině pod titulem „Co mi uplynulý týden vzal„. V lednu 2004 jsem založila Yfčin hlodník, který jsem brzy napěchovala dalšími ptákovinami.

OSVČ

Nakonec se pořád živím tím, co jsem nikdy nechtěla dělat. Po mateřské dovolené jsem pracovala u kamaráda jako ekonom, potom jsem pár měsíců působila v jedné účetní firmě a v roce 1998 jsem rozjela vlastní živnost. Mám sice hnusnou šéfku, neboť pracuji často o víkendu či o svátcích a dotazy zákazníků zodpovídám i v nočních hodinách, ale na druhé straně mne nevykořisťuje obtloustlý novodobý kapitalista, jemuž záleží víc na penězích než na spokojenosti zákazníků. Práce mne baví, ale i tak se těším na den, kdy s účetnictvím, finančními analýzami a daňovými přiznáními skončím…

Ptáte se, jestli mám ještě nějaké profesní sny? Přiznám se, že mám. Pokud se ve zdraví dožiji důchodu, hodlám konečně napsat něco pořádného… ;o)

Konec miniseriálku na téma „Čím jsem chtěla být…“

Další díly pětidílného miniseriálu „Čím jsem chtěla být“

Díl první: Prezident a popelář

Díl druhý: Budu spisovatelkou!

Díl třetí: Jedničkářky měly kozy jako vozy

Díl čtvrtý: Tasemnice redakce

Reklamy

16 Responses to Samostatná zodpovědná matka

  1. Petr napsal:

    Seriálek1) Celý seriálek byl moc fajn. Docela mě mrzí, že už končí.2) Napsat parodii na písničku Ivana Mládka je podle mne hodně velká frajeřina, protože zparodovat vtipně vtipnou písničku je strašně těžký. Tobě se to skvěle povedlo. Smekám před tebou.3) Na tvůj deníček Co mi uplynulý týden vzal jsem si už kliknul. Určitě si ho celý přečtu, ta tvoje bláznivá rodinka mi je hrozně sympatická. :-)4) Nevím sice, jak daleko máš do toho důchodu, ale mám dojem, že kdybys svoje vyprávění trošku víc rozepsala, tak bys ho klidně mohla vydat. Vždyť třeba Šabach má většinu svých knížek psaných jako vzpomínky na dětství a dospívání a tvoje historky jsou stejně vtipný a čtivý jako ty od Šabacha. A umíš psát dobře i povídky a básničky – soudím podle toho, co jsem taky v hlodníku přečetl. Myslím si, že bys mohla vydat i knížku povídek nebo knížku básniček, i když básničky dneska moc nefrčej.

  2. Hanka napsal:

    :))Bezva jako vždycky. Ta parodie je povedená. :)))

  3. Milo napsal:

    Hue 🙂 fajn fajn parodie 😉

  4. Krígl napsal:

    „Nevěděla jsem ovšem, že naše Kačka bude živel, který hravě strčí do kapsy čtyři plánované potomky. Kdo četl rubriku Deňýček týraného rodiče, dá mi za pravdu.“Četl a dávám, s tím se však vynořuje závažná otázka: „Co bude s Deňýčkem, mou oblíbenou četbou?“ Už tam nic nepřibylo celé věky, neříkej, že vás už netýrá!

  5. Ferda napsal:

    Parodie se ti fakt povedla. 🙂 A taky bych chtěl pokračování denýčku týranýho rodiče! Nevěřím tomu, že se tvoje dcera umravnila! :-))

  6. Lebeda napsal:

    Ano milá Yfčo piš dál, ale nezapomínej žít. Přeji hodně zdraví, to je nakonec to nejdůležitější. Spolu s láskou našich nejbližších.

  7. Yfča napsal:

    Petře…… možná že časem zase nějaký seriál vzpomínek bude. Případnou knížku si nechám až na pozdější dobu… ;o)

  8. Yfča napsal:

    Hanko, Milo…… díky. Těch parodií na Mládka jsem napsala víc.

  9. Yfča napsal:

    Krígle…… to si piš, že nás Kačaba týrá! ;o)) Ale je už silnější nežli já, tak se bojím v deňýčku pokračovat… :o)

  10. Yfča napsal:

    Lebedo…… díky. :o)

  11. Frmol napsal:

    SeriálSeriál se mi moc líbil. Vtipně napsaný s lehkým nadhledem. To mám rád. Těším se na další tvoje vyprávění.

  12. Montrealer napsal:

    Tohleto jsem ve skutečnosti hledal…kdepak že ten celej seriálek začíná, ztrácím se v tom jak kuře v hoblinách.

  13. Yfča napsal:

    Montrealere…… ztrácejí se možná i jiní, hodím pod texty odkazy na další díly.

  14. George napsal:

    SerialVyborne jsem se bavil. Kdybys nekdy vydala svoje vzpominky, dej mi prosim vedet, urcite bych si je nechal sehnat. Dekuji.

  15. Yfča napsal:

    Georgi…… myslím, že to knižní vydání mých vzpomínek nehrozí. Jsem ráda, že ses bavil. :o) A i kdyby náhodou k tomu vydání došlo, stejně bych ti nemohla dát echo, poněvadž jsi tady na sebe nenechal mail…

  16. pavelcz napsal:

    Pisatelce patří pořádný pugét. 🙂 Už dlouho jsem se tak nepobavil,milá Yfčo !

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: