O berličkách, hnáty křivé…

… kdo by to byl do mne řek´. Běhala jsem rychle dříve, teď se plazím jako šnek…

Je to tady, přátelé. V podvědomí jsem tak trošku tušila, že k tomu jednoho dne dojde, avšak nevěděla jsem, že to bude tak brzy.

V sobotu jsme odjely s babami do Jičína, abychom tam (jak jinak) porazily místní kuželkářky. V šatně jsem na sebe hodila dres, pečlivě jsem se obalila nákolenkami a jinými nezbytnými zpevňovači mého již lehce opotřebovaného fyzična a potom jsem vlítla na dráhy, abych o téměř dvě generace mladší soupeřce ukázala, že ještě nepatřím do starého železa.

Během tříminutové rozcvičky se už moje levé koleno ozvalo, ale nebylo to nic děsivého. Ostatně tak nějak mne dosud bolelo při trošku větší námaze. Jenomže hned při prvním hodu, jímž jsem zahájila hru, mne zabolelo hodně. Měla jsem dojem, že se mi někdo začal v kloubu šťourat šroubováčkem… Bylo nás v Jičíně akorát do počtu, takže mne stejně neměl kdo vystřídat, proto jsem zaťala chrup a odházela jsem celou stovku. Výsledné číslo nebylo nic moc, soupeřka mne s přehledem přehodila, já jsem ale byla ráda, že jsem vydržela až do konce. Ukázalo se, že to bylo dobře, neboť moje kolegyně zahrály výborně a i s mým výpadkem dotáhly zápas do vítězného konce.

Po bitvě jsem sedla do auta a odvezla jsem nás zpátky do Prahy. Během cesty jsem cítila, že mi koleno začíná otékat. Přesto jsem ještě přibrzdila v Makru na Čerňáku a nakoupila jsem pár zbytečností. Pak jsem odfrčela domů. Po večeři jsem se chtěla z kuchyně přesunout do obýváku, jenomže to zatracené koleno stávkovalo. Nemohla jsem se postavit na levou nohu…

"Ještě jedna haksna mi zbyla," řekla jsem si, "do rána to určitě přejde," a šla jsem spát.

Do nedělního rána mi koleno parádně nabobtnalo. Navíc jsem mohla levou nohu ohnout jen do pravého úhlu, dál to nešlo ani lehkým násilím. I při menším pohybu jsem cítila uvnitř kolena tlak a nesnesitelnou bolest.

V pondělí to bylo ještě horší. Dopajdala jsem se na pracovní schůzku, kterou jsem nemohla přeložit a potom jsem se odplazila k lékaři. Pochopila jsem, že tentokrát už to asi sama "nerozchodím".

"Jak se vám to stalo?" otázal se mne doktor. Když mne asi před pěti roky levé koleno zradilo poprvé, zakázal mi kuželky. Přede dvěma roky mi je zakázal ještě jednou. Tentokrát kvůli opotřebované kyčli.

Lehce jsem se zapýřila. "Udělala jsem v sobotu prudší dřep, v koleni mne píchlo a už jsem se nemohla postavit," zalhala jsem.

Už při vyšetření prohlásil, že mám v koleni výpotek. Pak mne poslal na rentgen, který jeho podezření potvrdil.

"Dávejte si na koleno led, pokud ten výpotek do příštího týdne sám nezmizí, vytáhneme ho," pravil a dodal, že dostanu ortézu, kterou si mohu sundat jen při koupání. "Jinak ležte, chce to absolutní klid! Ortézu si nechte i na spaní."

"A co berličky?" zeptala jsem se opatrně, když mi sestřička sevřela hnátu do ortézy. "Bez berlí se mi bude špatně chodit…"

Pan doktor zvedl významně obočí a podivil se, na co chci berle, když mi před několika minutami naordinoval klid na lůžku.

Raději jsem už mlčela, jen jsem poděkovala za péči, jež mi byla věnována a slíbila jsem, že se budu až do pondělí válet v peří.

Uběhlo pár dní. Snažím se co nejvíc ležet. Koleno po ledování trochu splasklo, ale pořád bolí jako čert. Když se jdu večer odbahnit, s nevolí zjišťuji, že nohu pořád neohnu.

Skorozeťák Zdeněk si loni pošramotil koleno tak šikovně, že musel nakonec pod kudlu. Včera mi půjčil svoje berle. Moc to na nich ještě neumím. Ukázalo se to dnes dopoledne, kdy jsem musela s Kačabkou na ORL. Cestou jsem je totiž málem zapíchla do psího bobku.

Mile mne však překvapilo, že se na mne spoluobčané dívali s lítostí v očku a byli vůči mně velice ohleduplní. Přesto doufám, že berle budu moci už v pondělí zahodit a brzy zase začnu chodit tak rychle, že budu dělat průvan. Držte mi palečky!

16 Responses to O berličkách, hnáty křivé…

  1. Montrealer píše:

    Já jsem se o tom "úraze" dověděl víc…ale stejně nevím, co je to výpotek. Brzy se nám uzdrav, ať aspoň chodíš…:o)

  2. Lebeda píše:

    Jo jo. Lepší už to nebude.. ;-)))

  3. Jirka píše:

    Pilně se kurýruj, ať jsi zase fit. Přeji Ti řádné uzdravení, co nejméně bolestí a držím palce.

  4. Yfča píše:

    Chlapci…… díky za morální podporu – to platí speciálně pro Lebedu… ;o) Asi si budu muset nechat to koleno vyměnit, je to zatím čím dál tím víc stejný… Před dvaceti lety bych se asi hojila lépěji a radostněji… :o)))

  5. Yfča píše:

    Montrealere…… výpotek je krev v kolenním kloubu. V sobotu jsem prostě za náš tým doslova potila krev. :o))

  6. Honza píše:

    Minulou zimu sem si nejak pohl s kolenem a trvalo do jara, nez se to uklidnilo. A dnes, kdyz sem si cetl o tom tvym nestesti, rikal sem si jak dlouho se to koleno neozvalo a ze to uz bude nejspis v pohode. A co buh, nebo spis nejaka svinska nahoda nechtela, vecer je volejbal, obetuju se a skocim po balonu a… zvedl sem se s tezi, do satny odskakal pojedne a uz sem mazal dom. Nebo spis pajdal. Kolenem mozu pohnout jen v rozmezi tak 30 stupnu a zacina opuchat. Myslim ze zitra skocim k babci pro berle:-)

  7. anquetil píše:

    Poctivě vzato, kolenní kloub je nejsložitějším ze všech kloubů v lidském těle. Tomu odpovídá i složitost léčby a následná rehabilitace. Je-li pojem „výpotek“ krev v kolenním kloubu, pak slyš mou story, udála se ovšem už před 30 lety. Jako fotbalový gólman jsem se na čundru cachal svými robinzonádami a uhodil se při pádu do kolena o vyčnívající kořen stromu. Osobní anamnéza táž jako u tebe = otoky, bolestivé kulhání, až neschopnost chůze. Lékaři to ale řešili progresivně ihned: po místním umrtvení mi punkcí vyjmuli sraženou krev. Dostal jsem gyps na 6 neděl a že jsem v tu dobu závodil na kole, noha mi ve stehnu zhubla o 12cm. Pak jsem asi 5 let neudělal dřep až do dřívější úplně dolní polohy a v kolenu mipři pouhém podřepu slyšitelně lupalo. Pak už vše bez jakýchkoliv problémů. Ale i přes tehdejší progresivní léčbu mám zato, že dnes je lékařská věda už kdesi dál…Přeju brzké uzdravení, Yfčo! :o)

  8. Yfča píše:

    anquetile…… díky ti moc! Doufám, že to zmáknu vyléčit dřív, než se to podařilo tobě. ;o) Doktor mi také tvrdil 6 – 8 týdnů léčby, než bude zase všechno v pohodě. Věda pokročila, ortéza je o mnoho lepší než případná sádra! :o)P.S. „Cachal“ se mi moc líbí. ;o)

  9. Montrealer píše:

    Přál bych si, abys…opět ze sebe sypala rýmované perly typu:Ty máš dojem, že jsi frajer ?V posteli je lepší Majer !(Opsáno z Yfčina komentáře na serveru SASPI)

  10. Yfča píše:

    Než Majera v posteli, tak to radši blechy! Vždyť je sotva dospělý a má velké slechy!

  11. Martin píše:

    … ach ty hnátyPřed léty měl jsem namoženy vazy v rameně. Zrovna napotvoru o víkendu se rameno, sviňa, rozbolelo tak, že to nešlo vydržet. Rozhodl jsem se, že místo klasické léčby v zařízení restauračním podstoupím odbornou lékařskou péči. MuDr. se divil, že ho otravuju s takovou pitomostí, leč naordinoval mi dvojitou injekční dávku přímo do pr… Bohužel organismus, místo aby úlevu dopravil do hnátu horního, nechal ji účinkovat v hnátu dolním. Ten následkem toho ztuhnul na kámen. Takže na pohotovost jsem dorazil drže se za rameno a ven stylem Geofreye De Peyraca. A to ani nemluvím o zpáteční cestě autem domů…

  12. Lenka píše:

    Cauky Ifco. Dozvedela jsem se, ze jste pozadali o odstoupeni ze souteze. Je to opravdu tak vazne? Bude se mi styskat hlavne po tvych hlodech. 🙂 Lenka z P.

  13. Yfča píše:

    Lenko…… je to tak zlé. Bohužel. Dost nás to štve, protože jsme byly druhé jen díky horšímu skóre. Jenomže… Jana bude podruhé maminkou, Hanka musela neplánovaně na operaci a minimálně půl roku nesmí hrát, no a já mohu teprve v lednu koleno pomalu zatěžovat. Bylo mi doporučeno plavání a jízda na rotopedu na nejlehčí převod. Když jsem nadhodila kuželky, dostala jsem od doktora vynadáno, anébrž mám navíc v obou kolenech artózu – pravil, že pokud chci ještě v budoucnosti dělat nějaký sport závodně, mám se dát na šachy… ;o) I kdybych to v lednu zkusila a jakž takž to šlo, stejně by nám chyběla pořád jedna baba do týmu. V oddíle jsou už jenom dvě, kdyby šly hrát k nám, tak by jejich družstva skončila v pražském přeboru. Nejsou totiž lidi. Je to smutný, zvlášť proto, že Pragovka kdysi byla slavným kuželkářským oddílem…

  14. Jiřka píše:

    Yfčo!Já vím, že to asi bude znít hnusně, ale doufám, že když teď nebudeš moct dlouhou dobu hrát svoje oblíbené kuželky, tak že začneš zase psát do hlodníku. Moc mi tvoje hlody chybí. Čtu si sice starší věci, ale uvítala bych zase něco nového, i když se výborně bavím i u těch vykopávek. Díky. A přeji ti, aby ses brzo uzdravila. 🙂

  15. Toník píše:

    Úraz není náhodaYfčindo,stávají se věci všelijaké, ale říkej si:“ Aťsi bylo jaksi bylo, vždycky nějak bylo. Ještě jaksi nebylo, aby nějak nebylo.“ Furt je to lepší, než chodit po rokou.

  16. Kecal píše:

    Rád bych poradil,ale bohužel mne zlobí pravé koleno, a to není od srdce, takže ti asi neporadím.Když jsem si vloni natáhl koleno u Panské skály, snažil jsem se ho vyléčit v Krhanicích v hospodě U Krkovičky vepřovou a pivem – potom jsem se sotva dobelhal na nádraží.Nejlepším lékem na bolavé klouby je pořádně je vyhřát v krematoriu – potom už člověka zaručeně nebolí!

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: