Zrovna já do toho musím šlápnout!

Je už téměř deset hodin, přesto se však naše paneláková klícka stále halí do kabátu z mlhy. Vzpomněla jsem si na prekérní situaci, která se mi stala před sedmi lety…

4. 11. 1999 / čtvrtek

Nejen Londýn má své mlhy. I Praha se dnes ráno ztrácela v mléčném oparu, hlavně kolem Vltavy bylo vidět jenom na pár kroků. V takových okamžicích je nejlepší zůstat doma v teploučkém objetí sedací soupravy. Nebloudíte, nemusíte čichat smog, jste prostě v bezpečí. Pokud se vám po mlze přece jenom zasteskne, stačí vběhnout do koupelny a pustit do vany horkou vodu.

Já jsem udělala tu hloupost, že jsem vyrazila ven. Ze své výšky 183 centimetrů jsem pořádně neviděla na chodník, a to se mi stalo osudným.

Když jsem důstojně vkráčela do honosného bankovního paláce, trčícího se nedaleko mého bydliště, měla jsem ho tam. Přesněji řečeno na botě, i když jsem zatím netušila, do čeho jsem vnořila podrážku. V teple se exkrement (vskutku krásný a hlavně slušný výraz pro hovno) charakteristicky rozvoněl.

Ve frontě na výpis nás čekalo asi osm. Podezíravě jsme po sobě pokukovali. Dáma stojící přede mnou dokonce vylovila z kabelky kapesník, držela ho u nosu a předstírala, že ji začala trápit rýma. Jelikož jsem stála na konci řady, pochopila jsem, jakmile ostatní odešli, že toho smraďocha mám na škrpálech já.

Při úprku z banky jsem si postiženou botu nenápadně třela o rohožku, takže jsem zatarasila vchod a kolemjdoucí viděli, co mne postihlo. Okamžitě se rozproudila debata o tom, zda je dobré ve městě mít (eventuálně nemít) psa. Tiše jsem kecající hlouček i páchnoucí stopy opustila a vyrazila jsem k domovu.

Po pár krocích můj ušní boltec zaregistroval rozčílený mužský hlas: "Do prdele! Nějakej pes se vysral na rohožku a zrovna já do toho musím šlápnout!".

Cestou domů jsem navštívila všechny obchody s roštem na očistu obuvi přede dveřmi. Nebylo to nic platné. I když mám na podrážkách téměř nulový vzorek (a můžu být tím pádem vyřazena z chodeckého provozu), donesla jsem si domů minimálně desetidekový dáreček od neznámého přítele člověka…

Ale i tak mi, myslím, přálo štěstí! Co kdybych náhodou vyrazila v pohorách?

5. 11. 1999 / pátek

Včera bylo po ránu mlžno a zataženo. Dnes nečekaně vysvitlo sluníčko a drze se opřelo o naše nemytá okna. Dřív jsem skla každý měsíc cídila, jenže od té doby, co mne manžel přemluvil, abych uzavřela výhodnou životní pojistku, jsem interval očisty značně prodloužila, neboť pády z pátého patra prý bývají smrtelné…

Než jsem se stačila rozhodnout, zda nemám přece jenom skla vycídit, nahoře nečekaně zhasli. Obloha se zatáhla a okna hned vypadala téměř čistě.

"Alespoň budeme chráněni před sluníčkem, které se teď plazí nízko nad obzorem a mohlo by svými paprsky dráždit naše znavené oči," řekla jsem si, hodila jsem na sebe zimní bundu a vydala se za zákazníky.

Cestou jsem přibrzdila v bance, neboť se v mé peněžence klepala strachy poslední padesátikoruna. Když jsem procházela vstupními dveřmi, všimla jsem si, že má rohožka jinou barvu. Tu včerejší pravděpodobně spálili v kotelně…

Vytrženo z Yfčina téměr intimního deňýčku (11/1999)

Advertisements

5 Responses to Zrovna já do toho musím šlápnout!

  1. Laura napsal:

    Dovoluju si upozornit na vtipnou glosu na podobné téma:http://chinin.bloguje.cz/430744-hovinko.phpa tak to chodi…

  2. Yfča napsal:

    Lauro…… dík na tip. Velká škoda, že chinin neví, jak to dopadlo. :o)

  3. Martin napsal:

    sr.. to pesAsi před měsícem, když jsem projížděl Prahou, viděl jsem kousek před sebou přecházet po přechodu postarší dámu s pejskem. Na pejska to bohužel přišlo akorát uprostřed přechodu. Prostě, když musíš, tak musíš! Ledva to panička zaznamenala, rezolutně psíka odtáhla na vodítku na chodník. Bejt to pořádný psisko, mohla to bejt docela sranda…

  4. Lebeda napsal:

    Nějak se nám ta naše oblíbená autorka odmlčela. Buď si ještě čistí tu botu, nebo jí na Bulovce spravujou to koleno..

  5. evakavan napsal:

    Nic nového pod sluncemPotvrzuju,že tohle se opravdu stává,mám osobní zkušenost,kterou jsem popsala ve svém blogu pod názvem Pumprdentlich,kdy jsem osobně přinesla hovínko na koncert přímo pod nos slovutného dirigenta sira Mackerase a ten to zaregistroval.

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: