Myšák

Nevím, jak jste na tom vy, ale mně pokaždé připomíná odjezd na dovolenou menší stěhování…

Bylo tomu tak i letos. Přestože jsem doma tentokrát nechala kytaru, kterou s sebou obvykle tahám, stěží jsme se všichni čtyři do našeho plechového miláčka nacpali. Do tašek jsme samozřejmě naházeli jen ty nejnutnější věci (abychom po čtrnácti dnech přišli na to, že jsme dobrou polovinu oblečení nenosili – jenomže letošní počasí je nevyzpytatelné, takže je dobré mít k dispozici kromě plavek i vlněný svetr, zvlášť pokud cestujete na Šumavu), jenomže i tak jsme měli krámů víc než dost.

Cestou do Jílovic jsme ještě přibrzdili v Makru pro pití a další nezbytečnosti, jimiž jsme zaplnili zbytek volného prostoru. Dá se říci, že akorát Jíra, který tentokrát usedl za volant, neměl na klíně a pod nohami zavazadla, případně jídlo.

Hned jak jsme vjížděli k mlýnu, kde jsme měli strávit následujících čtrnáct dní, vyběhl nám naproti zbědovaný, asi dva až tři měsíce starý, kocourek. Tak vychrtlého mrňouse jsem ještě neviděla. Navíc mu na hlavě seděla drzá blecha (její kámošky zalezly z taktických důvodů do kočičího kožichu) a byl doslova pokaděný až za ušima.

Celou dobu, po kterou jsme přemisťovali naše drahocennosti z auta do pokoje, za námi kocourek chodil a naříkal. A trousil. Šla z něj, z chudáka, odporně páchnoucí zažloutlá voda smíšená s krví… Jakmile jsme se zabydleli, dali jsme mu suchou housku a vodu. Ještě nikdy jsem neviděla kočku tak hltavě jíst. Housku polykal, vůbec ji nekousal.

Druhý den ráno jsme zajeli do Vyššího Brodu na nákup. Zamířili jsme do místní prodejny chovatelských potřeb, odkud jsme si odnesli kromě granulí a kočičí kozervy i orthosan. Myšáka, jak jsme kocourkovi začali říkat, jsme vykoupali a nakrmili. Spolu s námi přebývaly ve mlýně dvě dobré duše: bratr se sestrou. Ti přinesli Myšákovi od veterináře odčervovací pilulku. Zavolala jsem své ségře, která už asi dvacet let chová kočky, abych z ní vymámila návod na to, jak dát kočce prášek. Kupodivu se nám to hned napoprvé povedlo. Myšák, zřejmě z vděku, že jsme se ho ujali, za námi začal chodit jako pejsek: kam jsme se vydali, tam utíkal také.

Po týdnu se sice jeho stav zlepšil, už nebyl tak vyhublý, začal se dokonce mýt a hrát si, ale pořád měl ošklivý průjem. Vzali jsme ho tedy k vyšebrodskému veterináři.

"Je strašně zbědovanej," pravil ten dobrý muž, když Myšáka vyšetřil. "Nevím, zda to přežije, je to tak padesát na padesát, ale jestli chcete, dám vám pro něho antibiotika."

Bez zaváhání jsme souhlasili. Myšák dostal první dávku v injekci, plato antibiotik, další plato prášků na úpravu zažívání a já jsem byla chudší o pětikilo.

Cestou do mlýna jsme se s Káťou a se Zdeňkem domluvili, že si Myšáka vezmeme do Prahy. Přes léto, kdy je mlýn obydlený, by přežil, potom by ale neměl šanci.

"Ty ses zbláznila!" zvolal můj choť, když jsem ho seznámila s naším rozhodnutím. "Sere kudy chodí, není jistota, jestli to vůbec přežije a ty ho chceš do bytu! Rozhodni se, buď já a nebo kocour!"

"Tak sedni na kolo a můžeš vyrazit za maminkou do Mariánek," odvětila jsem klidně, "odtud to máš blíž než z Prahy…"

Jíra se zatvářil uraženě a mumlal si pod vousy něco o tom, jakou že to před téměř třiceti lety udělal blbost, když si mne vzal.

O pár dní později, když byla Myšákova stolice kapku tužší, avšak musel už po několikáté absolvovat vodní lázeň, neboť neustále průjmoval, Jirka připustil, že nechá kocoura nastoupit do auta.

"Ale necháme ho v nejbližším útulku," prohlásil tvrdě, "do bytu mi nesmí!"

"Tak se budeš muset odstěhovat," opáčila jsem. "Navíc už ho učíme na písek, než pojedeme domů, zmákne to."

Moc jsem tomu ale nevěřila. Myšák sice na krabici s pískem párkrát doběhnul, jenomže většinou se zbavil řídké stolice zrovna tam, kde ho nutkání zastihlo… Pak musela nastoupit jedna pracovnice z úklidové čety "Yfča & Kačaba" a nepořádek uklidit.

V sobotu, pár hodin před odjezdem do Prahy, jsme konečně mohli jásat. Antibiotika zabrala. Myšák vytlačil něco, co už se dalo nazvat téměř standardním bobkem, a zanechal to ve svém provizorním záchodku.

"Tak dobře, vezmeme si ho s sebou," rezignoval Jíra, "ale jakmile bude doma dělat bordel, jde pryč a vy s ním!"

Cestu absolvoval Myšák částečně na klíně Káti, chvílemi spal v papírové krabici, kde měl i misku s pískem. Během cesty na ni bez problémů chodil. Doma jsme vyhodili z předsíně koberec a udělali jsme tam Myšákovi provizorní pelíšek s jídelnou. V neděli jsme mu koupili misky na žrádlo, pořádný kočičí záchod a drahou (snad tudíž i kvalitní) stravu. Spočítala jsem si, že jsme do našeho mimina vrazili už víc jak dva tisíce. Skoro polovinu přitom věnovala Kačabka z peněz, které si vydělala na brigádě. Jsem však přesvědčená, že tentokrát jsme investovali dobře.

Myšák včera dobral antibiotika a je už naštěstí v pořádku. Dobře baští a zahojil se mu už i opruzený zadeček. Pokud zrovna nespí, hraje si a nebo někde číhá. Pak vyrazí a "uloví" si nás.

I když běhá po celém bytě, neudělal zatím nikde loužičku, natož pak bobek – znečišťuje enem svoje zánovní WC. Když jsme ho ve středu vzali s sebou do loděnice, běžel se vyčůrat na hromádku písku, která tam zbyla po stavebních úpravách klubovny. Po návratu domů utíkal na svůj záchod a vypotil tam hromádku, za niž by se nemusel stydět ani dospělý kocour.

Nemusím snad zdůrazňovat, že se stal Myšák Jiříkovým oblíbencem. Inu, není divu. Má rád stejnou značku piva… ;o)

Myšák...

Navíc bude Myšák nejspíš umělecky nadaný…

... Myšák je estét...

… na jeho bobku je znát, že je estét…

P.S. Velké díky patří MVDr. Tomáši Jarošovi z Vyššího Brodu.

19 Responses to Myšák

  1. Marťas píše:

    Skvělý příběh! myslím, že my fotři jsme co se týká zvířecích přírůstků do rodiny všichni stejní :))

  2. Yfča píše:

    Marťasi…… Jiřík už asi zapomněl na dobu, kdy Kačaba neustále nosila domů nějaká zvířata. Onehdá jsme doma měli najednou sedm morčat, zakrslého králíka, dva potkany a dva křečky… :o)

  3. Vlaďka/Aglája píše:

    Jo, Yfčo. Znám z domu. Nejvíc zvířat jsme doma měli, když měly holky tak 8-10 let… dvě dospělá morčata, čtyři mimina, kočku a kocoura. Manžel taky soptil, ale byli jsme v přesile jedenáct na jednoho.

  4. Yfča píše:

    Vlaďko…… Kačabě bylo v té době přibližně stejně. Tehdy jsem soptila i já, protože se samozřejmě Kačka nějak nestihla o všechna zvířata sama postarat… :o)

  5. Honza píše:

    🙂Yfčo, skvěle píšeš a navíc máš srdce na pravým místě. Vážím si tě ještě víc. Myšákovi přeju, aby byl už zdravej a dělal vám jenom radost. Málokdo by asi zareagoval jako ty a tvoje rodina. Jsi bezva holka.

  6. Lorrain píše:

    YfčoŠkoda, že náš Koček neumí číst,jistě by se mu líbil dodatek o estetičnu.-))))))

  7. lojzo píše:

    Nie som si istý, tak sa radšej spýtam: Na tej prvej fotke je Myšák alebo Jiřík? 😉

  8. Chudý penzista píše:

    Milá Yvanko....je vidět, že máš dobré srdce. Nechtěla bys do mně taky vrazit dva tisíce? Já abych ti udělal radost bych taky začal chodit na píseček.A Myšáka když má takové výtvarné sklony nauč s.át písmena, abychom měli co číst, když ty nás soustavně zanedbáváš 🙂 Béda.

  9. ren píše:

    taky nám přišla jednou před rokem a půl do našeho přízemního bytu v Praze taková vychrtlá pani kočičková, plakala hlady a tak sme jí nakrmili – a už se nehnula. Teď je zrovna na prázdninách u babičky (ne svojí, naší) na venkově – 4 kočky & pes, ale už se na ni zase těšíme doma, je úžasná. Naše Dupynožka, Dupík…. Buď se tehdy ztratila nebo ji někdo vyhodil. Nám dělá jenom radost – černá holka s bílýma ponožkama a náprsenkou. Kdyby to šlo, měla bych jich nejmíň dvacet. No, možná i tisíc. A vy hňupové, co je vyhazujete, už to nedělejte, kdo to má furt krmit!!! Blbci nezodpovědní.

  10. Montrealer píše:

    To je skoro nejlepší příběh o zvířeti,který jsem v poslední době četl. Gratuluji k Myšákovi…:)

  11. Kráťa píše:

    Správně,vyhazovat koťata je naprd (nebo na prd?)[9]. Je potřeba je utopit, dokud jsou malý. A zavčas vykastrovat případné rodiče.Ale jo, souhlasím, utopení není zrovna nejpříjemnější forma. Mělo by se prodávat třeba „uspávací“ mlíko. Nebo nějaký „uspávací“ pamlsek. Třeba čokoláda.Cože? Že by to občas někdo dal do bonboniery pro tchýni? A proč ne?

  12. Yfča píše:

    Honzo…… Myšákovi naše péče nejspíš svědčí, anébrž za týden přibral dvacet deka… :o)

  13. Yfča píše:

    lojzo…… Jiřík nevypadá s lahví piva tak roztomile… ;o)

  14. Yfča píše:

    Béďo…… až si bude muset každý z nás adoptovat svého penzistu, zcela jistě na tebe nezapomenu! :o))

  15. Yfča píše:

    ren…… Myšák nám také dělá ohromnou radost, už si neumíme představit, že bychom ho doma neměli. To, že ho někdo tak zbědovaného odhodil, je hnusota hnusná, avšak kdyby to neudělal, neměli bychom doma zcela jistě nikdy kočičku…

  16. Yfča píše:

    Kráťo…… nech toho, nebo to prásknu tvé tchyni! Snad by ses nechtěl zbavit té svaté ženy?!? ;o)

  17. Montrealer píše:

    Znovu jsem si přečetl„myšáčí ertrée“. Je to moc hezký příklad, jak se postarat o opuštěné zvíře. Držím vám všem palce.

  18. Děda Lebeda píše:

    SUPER….Myšák se Vám odvděčil …..tvar jeho “ preclíku „, je jako kdyby to trénoval.Jiřímu se nedivím – přece se říká “ odříkaného chleba – největší krajíc. “ Hodný lidičky. —(:-§)) ..DL.

  19. Andula píše:

    Vždycky jsi byla fajn holka, určitě ti tvůj Myšák přináší jenom radost.

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: