Co mi uplynulý týden vzal – 2

Pár věcí mne potěšilo, pár zase naštvalo.

 1. 9. – 7. 9. 2008

Letos si Kačaba přála k narozeninám nový mobil. Nejprve jsem protestovala, ale nakonec jsem se nechala ukecat a dotáhnout do prodejny T-Mobile na Strossmayerově náměstí. Vybrala si Sony Ericsson W580i. Asi o týden později jsem náhodou kdesi na internetu narazila na fórum, kde si pár lidí stěžovalo na to, že jim prasklo jedno z tlačítek.

"Mami, já to mačkám lehce," pravila Káťa, když jsem jí o tom říkala, "nic by rupnout nemělo. Teda… aspoň doufám."

Doufala až do července. Potom se tlačítko usalašené v pravém dolním rohu rozlomilo.

"To je divný", kroutila hlavou, "zrovna tohle skoro vůbec nepoužívám a navíc jsem nikde s mobilem netřískla. Snad už další tlačítko neprdne."

Neprdlo, zato se začátkem minulého týdne objevil na displeji tmavý obdélník. Občas zase zmizel, ale bylo jasné, že oko mobilu bude nejspíš brzy zcela slepé.

Když jsme se v pondělí s Katkou vracely domů s taškami naplněnými různými barvami, štětci a dalšími malířskými potřebami (v rámci studia měla odjet na malířský plener do jedné vesnice mezi Lovosicemi a Mostem), přibrzdily jsme v prodejně T-Mobile, kde jsme (dnes již značně zchromlého) Ericssona koupily.

K mému překvapení nám v prodejně na dobu opravy zdarma zapůjčili telefon stejné cenové relace. Mělo by to být asi
samozřejmostí, ale i tak mne to mile překvapilo.

Ve středu jsem vezla Kačabu na plenér. Ještě jsem naložila jednu z jejích spolužaček a potom jsem vyrazila po dé osmičce k Lovosicím.

Několik "lodních" dovolených jsme strávili na jednom z ostrovů v Žernoseckém jezeře, které leží nedaleko nich. Pokaždé když jsme se plavili Hořínským kanálem a okolím Mělníka, kde je krajina nudně placatá, těšila jsem se na České středohoří, jemuž u jezera vévodí Lovoš.

 Kačaba na Žernoseckém jezeře...

Žernosecké jezero – Kačaba leze na naši "jachtu" (1995) 

Těšila jsem se i tentokrát a litovala jsem, že nemám čas zajet alespoň na chvíli k jezeru. Tak jsem alespoň koutkem oka sledovala ubíhající krajinu, jakmile jsem sjela z dálnice.

Čím víc jsme se blížily k cíli cesty, tím víc Kátina spolužačka Pavlína remcala.

"Ty jo, to bude nějaká děsná díra! Dívala jsem se na mapu, končí tam silnice a určitě tam nebude ani jedna hospoda," ozývalo se ze zadního sedadla.

Měla pravdu. Do vesnice vedla úzká silnice, na níž by na několika místech dvě nákladní auta jen těžce míjela. O absenci restauračního zařízení nás informovali Kátini spolužáci, kteří již byli na místě.

"Nejbližší hospoda je skoro tři kiláky odsud, doufám, že něco dobrýho vezete," pravila jedna z dívek, jakmile vyběhla z ubytovny.

"Je tady suchá nuda," přitakal jí přiběhnuvší spolužák.

Katka sáhla do batohu a vylovila lahev rumu.

"Tím budeš ředit tempery?" otázala jsem se, přestože jsem věděla, že se barvy ředí vodou.

"Ne, tím si budu ředit krev," odvětila má dceruška a narvala lahev zpátky do batohu.

"Tak to moc nepřeháněj," reagovala jsem coby samostatná zodpovědná matka. Pak jsem se rozloučila a odjela zpátky do Prahy.

Po dvou dnech mi Katka volala a mimo jiné mi sdělila, že šla spát v půl páté ráno.

"To jste malovali noční krajinku?" rýpla jsem si.

"Ne," odsekla, "snažili jsme se tu nudu trošku uchlastat. Ale spíš jsme kecali než chlastali, protože je nás tady moc na málo pití."

V sobotu mi sdělila, že z ní asi nebude perspektivní malíř, anébrž se jí příliš nepovedla ulice kreslená formou
víceúběžníkové perspektivy.

"Jsem na to asi kapku natvrdlá," konstatovala.

Opáčila jsem, že to vůbec nevadí, anébrž daleko horší by bylo, kdyby se mi domů vrátila s natvrdlými játry.

"To mi tady fakt nehrozí," řekla, "hospoda je daleko a pít mě moc nebaví."

Nebaví to ani mne. Poslední pivo jsem vypila před víc jak šesti lety. Dobré vínko a panáka něčeho ostřejšího jsem neměla ještě déle. Zkrátka a dobře, jsem dobrovolný abstinent, avšak minulý týden jsem si vzpomněla na jednoho ze svých bývalých kolegů, který říkával: "Tohle nemůžu přežít střízlivej!".

Mám na mysli zrůdu, která byla propuštěna z vězení po odpykání části trestu za vraždu osmnáctiletého mladíka a během necelého týdne (asi aby nevyšla ze cviku) zavraždila čtyři lidi. Pro předčasné propuštění z výkonu trestu existují přísná pravidla, která by měla zajistit, že odsouzený nebude pokračovat v trestné činnosti. U vražd by to mělo platit dvojnásob. Soudce, který Postla pustil z vězení má asi čisté svědomí. Ale dá se to říci o těch, kteří pro soudcovo rozhodnutí připravovali podklady?

Kauza poslance Moravy, která vyplavala na povrch o pár dní později, je proti střelbě v chomutovské herně jen slabým čajíčkem, který mne utvrdil v tom, že se na naší politické scéně odehrávají sviňárny.

V sobotu jsme se s Jirkou vrhli v loděnici na naše přibližovadlo. Jíra cosi generálkoval na převodovce, já jsem na sedadla natáhla nové potahy, anébrž ty původní na několika místech vypadaly spíš jako síť na volejbal.

Potom Jíra namontoval na pravé přední dveře skládací držák na nápoje. Dával si přitom pozor, aby šlo otevřít okno.

S pocitem dobře vykonané práce jsme si pak na břehu Vltavy užívali příjemně hřejícího sluníčka. Před osmou jsme vyrazili domů.

Právě jsem vjela do naší ulice, když Jirka poznamenal: "Yfčo, budu to muset zejtra předělat. Okno sice otevřu, ale dal jsem to tak blízko k přednímu panelu, že ten držák jde rozložit jenom když otevřu dveře…"

Reklamy

4 Responses to Co mi uplynulý týden vzal – 2

  1. Magda napsal:

    Čau. U toho Ericssona mi taky měnili klávesnici. Nějak se jim to nepovedlo, ale jinak je to skvělej mobil. Jinak mě taky nakrklo, že může někdo pustit z kriminálu člověka, kterej za pár měsíců na to vraždí jako na běžícím pásu. Je dobře, že ten zmetek chcípnul a nebudu ho muset živit ze svejch daní. Neměli mu ale v nemocnici dávat žádný sedativa, měli ho nechat trpět, aby alespoň trochu poznal, jaký utrpení přines rodinám těch zavražděných. Máš pravdu v tom, že ten blbeček z ODS co se nechal nachytat je proti tomuhle jen slabý kafe. 😦

  2. Emil napsal:

    Pěkná fotka i postřehy. Jen se chci zeptat – ještě se tak tvoje dcera koupe? .-)

  3. Yfča napsal:

    Emile…… nevím, zda tě zklamu (či naopak potěším), ale nekoupe… ;o)

  4. Martus napsal:

    dva kámoši tohle utržené sluchátko tahaj vrníc nevrníc po kapsách a krom toho, že se jednomu trochu vyklá to mají v pohodě; jeden dokonce má opláchnuté kontakty bílym vínem … 😀

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: