Pracoval v jedné z laboratoří jistého výzkumného ústavu a byl v podstatě tuctovým vědcem. Takových byste našli v podobných zařízeních devět a půl z deseti. Vyznačoval se ale zvláštní úchylkou: usmyslel si, že se za každou cenu zapíše do dějin lidstva jako úspěšný vynálezce čehokoli.
Jednoho dne ho moje kamarádka Jiřina potkala na chodbě před laboratořemi. V levé ruce třímal krabičku s bílým práškem. "Už jsem na to přišel," zvolal s vítězoslavným úsměvem na tváři, jakmile ji uviděl, "no schválně, Jiřko, lízni si!"
Jiřina prohlásila, že nic ochutnávat nebude. "Docela by mě zajímalo, jakej jed jste do tý krabičky nasypal."
"Děvče, děvče, tam není žádnej jed! Právě jsem namíchal chytadlo na mouchy. Budu slavnej!" odvětil vynálezce nadšeně a blaženě se zazubil.
"Cože?" podivila se.
"Hele, Jiřko, to je jednoduchý. Dost se divím, že na takovou trivialitu ještě nikdo nepřišel. V tý krabičce je sádra s cukrem. A mouchy, jak víš, jdou po sladkým," vysvětloval. "Nažerou se chytadla a jakmile zaprší, tak jim ztvrdnou sosáčky, popadaj k zemi a tam samozřejmě chcípnou!"
O pár dní později ho Jiřina přistihla v laboratoři nad hromadou prkýnek. Nakonec z nich vyrobil podivnou klec obtočenou drátěným pletivem.
"Co to děláte, pane Štefane? Co to bude, až to vyhodíte?" otázala se.
"No, Jiřko, vono to s tim cukrem a sádrou nevyšlo tak, jak jsem si představoval. Asi málo pršelo. Ale to nevadí, přišel jsem teď na geniální věc! Hele, tohle je lepší jak mucholapka," naparoval se.
"Proboha, jak do toho chcete chytat mouchy? Vždyť vám těma dírama v pletivu zase ulítnou," kroutila Jiřina nechápavě hlavou.
"Mouchy jdou na světlo," prohlásil génius vážně a podrbal se za uchem. "Uvnitř bude stovka žárovka a dvě slepice, který je budou z tý žárovky sezobávat!"
Sedím u počítače a sleduji drzou mouchu. Před chvílí přistála na mé svačině. Žárovku budu muset koupit, kus pletiva a pár prkének najdu určitě ve sklepě. Ještě se musím poohlédnout po někom, kdo chová slepice…
YFČIN HLODNÍK 
Hm, doufám, že syn nebude mit taky podobné výzkumné sklony. Nedávno si kreslil taky návod na hubič hmyzu. To se smíchá: jed, blinkace, čuránky, hovínka a leštič na nábytek. Tuším by byl úspěšnější – to jeho dílo by myslím zahubilo nejen mouchy…
:o)Mám dojem, že profesní dráha tvého syna je již narýsována! :o))
No, on má naštěstí ještě pár dalších želízek v ohni…Ale jak jsem uviděla ten nadpis, lekla jsem se, že píšeš o něm 🙂
Dobrej týpek! :-))) Docela by mě zajímalo, co ten borec normálně dělal. Teda co měl zkoumat. .-)
To je ještě lepší než automatický natahovač hodinek mého kolegy!
Jirko…… onen vědec se (pokud nevynalézal naprosté hovadiny) zaobíral výzkumem rostlin.
No fuj, Nomi, já tu zrovna svačím štrůdl a ty takhle! ;o)))Yfčo, dobrej borec, ten vynálezce. Třeba opravdu na něco přijde, snaha mu nechybí. ;o)
Yfča JEDE!Bohu Dík! :O) Jdu na ty komáry tady dva…
Takových lidí bych se i bála…nechal by člověka pro vědecký výzkum vypít všechno…snad něco brzy vymyslí a už nebude vymýšlet dál:o))…
A CO SLIPY…jeden můj známý mimochodem pojídač hrachu, fazolí aj. luštěnin se dlouho zmiňoval, že by kvůli své oblibě chtěl dokázat zfiltovat pšouky. Asi se už nedozvím, jestli se mu to podařilo, ale těžko sehnal křidélka na slipy a složení filtru. Jsou různí špekulanti a vynálezci…hmmmm.—(.-§o))) ,.DL.
Odborník žasne, laik se divíTyhle nápady mě vždycky znova překvapují. Podle textu vidím, že příběh je skutečný a onen génius dosud neobjevený opravdu existuje… taky by mě zajímalo, co vlastně zkoumal, teda původně. Co se much týče, lepší je plácačka(ta která zabíjí i ta která posiluje vnitřně), klasická mucholapka, takovej ten blbinec do elektrické zásuvky, co reklamujou nebo sítě do oken… Slepice je lepší nechat za plotem, ať si vyzobávají červíky. 🙂