Maruška

Před mnoha lety jsem pracovala v jedné menší firmě s Maruškou. Byla známá svým bezproblémovým přístupem k životu i k práci. Brzy jsem nabyla dojmu, že ji nevyvede z míry ani ta největší katastrofa. S ničím si nedělala vrásky. Patřila totiž mezi "splachovací" typy.

Počítač zapínala nejdříve deset minut po začátku pracovní doby a na otázku šéfa firmy, našeho bývalého kolegy, proč se nepokusí přijít na půl devátou, jak to činí ostatní zaměstnanci, odpověděla s nehraným překvapením ve tváři: "Prosím tě, vždyť kolikrát už ve čtvrt na devět vycházím z baráku!" Skutečnost, že se městskou hromadnou dopravou nedopraví za patnáct minut z Lipenců do centra Prahy, ji nechávala chladnou.

Šéf se tehdy zamračeně probíral svým plnovousem a chvíli přemýšlel. Potom své nedochvilné sekretářce posunul počátek pracovního procesu až na devátou hodinu. Maruška slušně poděkovala a od té doby se v sekretariátu neobjevila dřív než v půl desáté.

Během letních měsíců se několikrát přihnala i později, neboť se smáčela v bazénu na zahradě před domem.

"Vždycky když si jdu po snídani na půl hodiny zaplavat, tak je mi celej den skvěle. Měl by sis koupit bazén. Plavání uklidňuje," pravila jednoho srpnového dne šéfovi, když jí rázně připomenul, že její pracovní doba začala již před hodinou a půl.

Zmínku si zaslouží i Maruščiny kulinářské schopnosti. Zatímco jsme s kolegyněmi každý den řešily problém, čím zaplníme hladem zpívající žaludky rodinných příslušníků, Maruška měla i v této otázce dávno jasno. Kupovala totiž zásadně kuřata. Pokud si myslíte, že je upravovala na sto způsobů, mýlíte se.

"Hele, voni maji, pacholci, furt hlad, takže sežerou všechno," říkávala. "Já to kuře prostě prdnu do trouby, fláknu tam kousek másla, vosolím to a pak to jenom vytáhnu a můžu servírovat!" Občas zapomněla kuře včas vyndat, a tak měla její rodina možná dojem, že baští něco jiného.

"Nenechám si udělat ze života peklo! Nejsem žádnej otrok rodiny, natož někoho jinýho!" prohlásila rázně, když jí kdosi naznačil, že se dá dobré jídlo uvařit i z vepřového nebo hovězího masa.

Ráda se čvachtala v bazénku a četla. O nic jiného se hlouběji nezajímala, alespoň o tom nevím. A hlavně: nic ji nedokázalo rozčílit.

Pouze jednou, když marodila, se mi povedlo Marušku alespoň na chvíli "vykolejit". Přiložila jsem kolem desáté ráno k uchu sluchátko, abych se jí zeptala, zda se již zbavila nepříjemného nachlazení.

Telefon však nikdo nezvedal a nakonec se ozval záznamník. Pisklavým hláskem jsem Marušce namluvila vzkaz. Představila jsem se jako pracovnice České správy sociálního zabezpečení, která ji během kontroly práce neschopných zaměstnanců nezastihla doma.

"Dopustila jste se závažného porušení léčebného režimu. Dostavte se k projednání tohoto přestupku dnes ve dvě hodiny odpoledne do naší centrály na Smíchově, třetí patro, číslo dveří 333," pravila jsem přísně. Poté jsem nadiktovala adresu a zavěsila jsem.

Kolegyně u vedlejšího stolu se dobře bavila. "Už se těším na to, až Maruška celá vyděšená zavolá," mnula si spokojeně ruce, "doufám, že ji trošku podusíš!"

Hodinu po poledni jsem trochu znervózněla, neboť se Maruška neozvala.

"Měla bys jí zavolat," podotkla kolegyně, "Maruna je schopná tam dojet a udělat jim tam pěkný tóčo."

Vytočila jsem Maruščino číslo. "Ahoj," povídám, "jak ti je? Doufám, že už líp."

"Jo, už je to dobrý, Yfčo, za dva dny jdu na kontrolu, tak se nechám uschopnit. Ale teď už musím končit, protože jsem se byla dopoledne na minutu podívat po obchodech a vona sem zrovna musí přijít bába ze sociálky! Když mě nenašla doma, tak mi tu nechala vzkaz, že mám bejt ve dvě u nějaký komise. Tak mě nezdržuj, protože já musim jet až na Smíchov a nestihla bych to! Řeknu, že mi bylo dopoledne děsně špatně, vzala jsem si prášek na spaní a chrápala jsem. Jó, a taky jim tam trochu zakašlu. To by mělo stačit, aby mi nevzali nemocenskou, co říkáš?"

"Nikam nejezdi, ten vzkaz jsem ti tam nechala já," přiznala jsem se. "Chtěla jsem tě kapku vystrašit."

"Ty? No to mě teda mohlo hnedka napadnout!" rozesmála se. "Ale docela jsi mě naštvala, protože se mi nikam nechtělo. Ty jsi fakt zvíře! No, hele, já už stejně budu končit, protože když na ten Smíchov nemusim, tak si aspoň skočím koupit to, co jsem dopoledne nesehnala."

Jednou se jí kdosi zeptal, do jaké třídy už chodí její syn. Maruška se dlouze zamyslela a pak prohlásila: "Člověče, víš, že nevím! A přitom jsem se ho na to zrovna včera ptala!".

Inu, šťastná to žena…

Advertisements

10 Responses to Maruška

  1. Magda napsal:

    Proboha! 🙂 Píšeš dobře.

  2. Jana napsal:

    Super!Asi je to fakt šťastná ženská, když si žádný starosti nepřipouští. Ale třeba zase tak šťastná nebyla a byla to jenom nějaká póza. V každým případě ale pobavila okolí -i když šéfa tedy asi ne. :-)))

  3. Jirka napsal:

    Už dlouho jsem se tak nepobavil! :-)) Díky.

  4. Eva napsal:

    Maruška je ďábel!!!! 😀

  5. Yfča napsal:

    Jano…… póza to určitě nebyla. Maruška byla svérázná, s nikým podobným jsem se dosud nesetkala. Každopádně na ni velmi ráda vzpomínám a občas (s úspěchem) líčím přátelům další Maruščiny povedené kousky. :o)

  6. tazinka napsal:

    Maruška na hrad!!!:o)) Takovou ženskou je radost znát a kdybychm všichni byli takoví, nebyl by ten náš svět lepší?:o))

  7. vladka napsal:

    milovnice zvířatdnes při hledání ordinační doby na veterináře ve Vyšším Brodě jsem narazila na článek o kocourkovi Myšákovi-moc krásný příběh, doma máme také 2 "starší" kocoury 11 let a 9let, přibyla k nim také čičina, kterou dcera přivezla jednoho dne večer , když se vracela z práce autem z Frymburka někdo jí vyhodil před auto z tašky 2 koťata na silnici, přivezla je domů i když máme doma 2,5-letou fenku Ridgecka a ty dva již zmíněné kocoury, tak nám jich bylo líto a zahájili "Akci kočka"-úmyslně píši "zahájili" s měkkým-i- protože i manžel se přidal a nejenom my dvě s dcerou.Jedné kočočce jsme našly s dcerou domov hned druhý den , ale tu druhou se nám nepodařilo ani po 14 dnech nikam umístit do "náhradní péče", tak jsme si ji už i pojmenovali je to "ELVÍRA" a už asi u nás zůstane.Nemůžu pochopit jak někdo může být tak krutý a v -15 stupňovém mraze může vyhodit bezbranné koťata venku na silnici.Aby jsem Vás všechny co tohle čtete neunavovala dalším rozebíráním tohoto příběhu jen dodám,že Elvíra nám dělá zatím jen samou radost a je s námi /snad/ spokojená, rozumí si i s fenkou a dalšíma dvěma kocourama i když z počátku se na to tvářili dost rezervovaně,že jim přibyl do domova "nějaký" vetřelec.

  8. claudie napsal:

    🙂Maruska je bozi – text mi zvedl naladu, coz je zrovnas v tyhel dny co rict – diky 🙂

  9. DědaLebeda napsal:

    Maruška….asi bude dlouho žííít, má vše jak se řííká na háku.—(:-§o))) DL.

  10. Lukáš napsal:

    Marušek…jako z příběhu jsou dnes plné všechny úřady… hlavní je správná úroveň nezájmu 🙂

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: