Moje stářím znavené oko upoutaly plakáty, které kdosi nechal vylepit na dveře soupravy metra, jíž jsem cestovala. Autor akce chtěl pravděpodobně probudit v nezodpovědných rodičích zodpovědnost vůči vlastním dětem a navíc i pozitivně rozjitřit jejich city. Na jednom z plakátů se vyjímal obří nápis, jenž hlásal, že „NEVĚNOVAT SE DÍTĚTI JE TÝRÁNÍ“, což ve mně okamžitě vyvolalo hlodavý pocit provinění.
Moji duši zaplavila nejistota, zda o Kačabu pečuji vskutku dostatečně. Jsem sice mrcha, ale svoje jediné dítě nehodlám mučit nevšímavostí!
Jakmile jsem dorazila domů, zaměstnala jsem Kátin sluchový orgán otázkou, zda se jí nezdá, že ji zanedbávám.
„Jak to myslíš?“ zeptala se.
„No… jak to myslím… v metru jsem viděla plakáty, na kterých bylo napsáno, že nevěnovat se dítěti je týrání,“ povídám. „Myslíš si, že na tebe kašlu?“
Odhodila přerostlou ofinu stranou a tvrdě prohlásila: „Ty se mi někdy věnuješ až moc. Mami, chápeš, že už nejsem malý dítě, za kterým musíš pořád běhat?“
Polkla jsem a stáhla se do bezpečí kuchyně, abych si poplakala nad hromadou cibule…
(c) Yfča 13. 6. 2001
YFČIN HLODNÍK 
To si nevyberešAť uděláš co uděláš, stejně se dítěti nezavděčíš! :-))