Jak se úspěšně postřelit

Myslíte si, že jste na toaletě v bezpečí? Vyvedu vás z omylu. Při brouzdání internetovým mořem jsem narazila na článek Jak jsem se postřelil.

Jak jsem se postřelil

Nejsem odborníkem na zbraně ani na sebeobranu. Sedmiletá vojenská kariéra mně také nijak zvlášť nepomohla. Se synem jsme však roky pracovali v oboru komerční bezpečnosti a úroveň kriminality spolu se vzrůstající brutalitou pachatelů nás přinutila, abychom se zbraněmi začali zabývat. Zaplatili jsme si na hodinu instruktora na střelnici, přečetli si dvě knížky o sebeobraně (zejména s krátkou střelnou zbraní) a bez problémů složili o něco náročnější zkoušky pro nošení zbraně při výkonu povolání.

Přestože jsem se na vojně nemohl do ničeho trefit, nyní, když jsem si přečetl, jak se to má vlasně držet a trochu si to nacvičil, začalo to jít. Jenom z dlouhých zbraní mi to šlo vždycky. To se mne ptávali, zda nestřílím závodně. Střílel jsem – o pouti ze vzduchovky na růže…

K umění střelby. Ten instruktor, kterého jsme si na hodinu zaplatili, byl slušnej chlap. Ukázal nám, jak se chovat na střelnici a připravil nás ke zkouškám. Také jsme se pod jeho vedením přesvědčili, že po praktické stránce ty zkoušky uděláme. Dost nám tak pomohl. Byl bezesporu dobrým instruktorem pro zájemce o získání zbrojního průkazu a výtečným střelcem. Do terče. Mýlil se však, když nám tvrdil, že stačí pistoli vytáhnout. Rachotem natahovaného závěru prý odradíme každého útočníka.

Odborníci naopak tvrdí, že zbraň máme nosit s nábojem v nábojové komoře. V kritické situaci pak stačí vytáhnout zbraň a stisknout spoušť. Času totiž není nazbyt, ani druhá ruka potřebná k nabití, nemusí být vždy k dispozici. Dále. Statistiky zabitých policistů říkají, že většina z nich nestačila ani vytáhnout zbraň, jen mizivé procento stihlo vystřelit a z nich málokdo se trefil. Přitom všichni měli nějaký výcvik, často stříleli soutěžně, někteří výtečně. Je jistě pěkné, když se někdo dokáže pistolí na 25 či 50 metrů strefit do čehokoli. Také bych to chtěl umět. Většina ozbrojených střetnutí se však odehrává na vzdálenost do 7 metrů, zbytek pak do 15 metrů. Zejména u krátkých zbraní prudce klesá pravděpodobnost zásahu a dává nám možnost rychlým pohybem vyhledat dostatečný úkryt, který pak významě zvyšuje naše šance na přežití. Takže cvičit by se měla zejména střelba instinktivní, od boku, či jen s přibližným zamířením.

Zbraň jsem si koupil použitou ČZ-70 ráže 7,65mm Br. Dělal jsem s ní zkoušky, je lehká, prostřelí 14 centimetrů suchého smrkového dřeva, používal ji i osobní strážce prezidenta Havla a navíc nebyla drahá. Sloužila mi věrně roky, na opasku pod oděvem, při vedrech i v kapse.

Loni o vánocích jsme očekávali návštěvu, podle mne nepříliš důvěryhodnou. Ten člověk rozumí dost počítačům, často nám při problémech pomohl, ale jinak to je feťáček a zlodějíček. Tak jsem si vzal pro jistotu pistoli k sobě. Do kapsy. Neměla by střílet sama ani po pádu na zem. Má blokaci úderníku, to je takový kolíček, který zasahuje do úderníku a zabraňuje jeho kontaktu se zápalkou pokud nestiskneme spoušť.

Následující děj vám může připadat komický. Jsa naplněn až po hrdlo řízky a bramborovým salátem, pocítil jsem potřebu si poněkud ulevit a za tím účelem jsem navštívil nejmenší místnost našeho bytu. Moc jsem si neposeděl, když mi vypadla pistolka z kapsy, samozřejmě na kohout. Ten praštil do úderníku, léty vohlomejzdaná blokace úderníku nezablokovala a moje věrná kamarádka mi prostřelila lýtko a stehno. Poté mne kulka v oné nevelké místnůstce po stoupající spirále oběhla kolem dokola, až se, již s minimální energií, zastavila o strop.

Nejdřív jsem se lekl. Pak jsem se dost dlouho osahával, než jsem zjistil, že jsem raněn. Teprve při obvazování jsem zjistil, že mám dva průstřely – tedy 4 díry. Měl jsem štěstí. Hajzlíček je vcelku a mně to taky nezabilo.

Pro ty, kteří by to náhodou chtěli zkusit, krátký výčet toho, co po takové události následuje:

1. Neudělá se vám špatně.
2. Tři dny to bolí, jako by vás někdo nakopl. 
3. Budete nomálně chodit. Protože krvácíte, vyhledáte obvaz a zavoláte si sanitku.
4. Policisté přijedou také. Do bytu vstoupí až po saniťácích, ruku na zbrani. Zabaví vám zbraň a průkaz zbraně.
5. Do sanitky dojdete sami. V nemocnici vám nebudou ubližovat, nic vás tam nebude bolet. Za tři neděle jste zpátky doma.
6. Policie vám zbraň a průkaz bez problémů vrátí.
7. Bude se o vás psát v novinách.
8. Všichni z vás budou mít srandu.

(c) Béda – Bezhlavý jezdec aneb Zápisky penzistovy

Děkuji autorovi (který o sobě mimo jiné tvrdí, že má srandovní postavu a klame okolí svým slušným chováním) za souhlas ke zveřejnění.

8 Responses to Jak se úspěšně postřelit

  1. bína píše:

    …to je síla! S osmým bodem souhlasím!:-))

  2. Bohdan píše:

    Yfčo, díky.Koukám, že nejen sama dobře píšeš, ale máš hodně kamarádů, kteří také umí psát poutavě. Byl jsem se u "Bezhlavého jezdce" podívat, moc se mi tam líbilo. 🙂

  3. Pavel píše:

    Tak tohle mě dost pobavilo. :-)) Cizí neštěstí nikdy nedojme. 🙂 Hlavně že to ten tvůj kámoš přežil.

  4. Point... píše:

    *😉

  5. Eva píše:

    No klika, že se mu nic vážnějšího nestalo. Líbí se mi, jak si z toho umí udělat srandu. 🙂

  6. Tomáš píše:

    Jo ten bod osm sedí. :-))

  7. černovláska píše:

    Je libo vice navodu?Co treba navod na sebevrazdu? 🙂http://www.cernovlaska.cz/index.php/srandicky/?cid=1029

  8. Chose píše:

    NehodaTak mi to připomíná též neuvěřitelnou příhodu o tom, kterak si jeden típek vypíchl oko při hře v šachy. Jestli měl nudného soupeře, nebo byl jinak znaven, prostě mu padla hlava a oko narazil na střelce. Výše uvedená příhoda ukazuje, že stát se na světě může úplně všechno, ačkoli to vypadá jako nemožné.

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: