Nesmrtelné výroky smrtelníků…

Kamarádka mi onehdá líčila, jak hrozně je nemocná: „Já jsem dostala děsně silný antibiotika, protože nemám normální angínu. Já mám totiž angínu pectoris!“

* Stalo se v nejmenovaném knihkupectví. „Pavle, nevíš, kolik je hodin?“ ptá se prodavač. „Člověče, taky bych si dal panáka,“ odvětí na to kolega…

* „Přestala jsem běhat pro zdraví, když se mi stehna o sebe třela tak, že se mi zapalovaly kalhotky….“

* „Miluju hodnotnou literaturu, klasiku, životopisný romány a tak. Proto si kupuju jenom Mladou frontu…“

* „Já to auto v podstatě na nic jinýho než na ježdění nepotřebuju…“

* „Z kytek akceptuji pouze stromy…“

* (Odposlechnuto na veřejném WC:) „Proboha, pusťte mě honem někdo vykakat, nebo se poseru!“

* „Nevíte, co to jelo za tramvaj?“ ptá se udýchaný důchodce. „Bohužel, nevím,“ odpovídám. On na to smutně: „Koukám, že mi to zase frnklo před nosem!“

* Na pohřební hostině už víc jak hodinu probíhá hovor na téma „on byl ten Karel tak hodnej“. Jeden z účastníků to nevydrží a navrhne, aby se změnila nit hovoru. „Přijde kostra k doktorovi a ten povídá: to teda jdete brzy!“ opáčí další ze smutečních hostů.

* „Už se těším na to, až se budu popelit v urně…“

* „Já v noci nemůžu usnout. Asi to bude tím, že mojí postelí procházej ty patlagenní zóny…“

* „To byl fakt děsnej mejdan… no… co ti budu povídat! Kolega blil, já jsem se taky k ránu pozvracela… dokonce i šéfovi šly šťávy!“