Jak jsem si nechtěně pošlapala štěstí

Jeden z mých čtenářů se mne pod článkem „Jak mi Harry zkazil rande“ dotázal, zda jsem si také někdy pokazila životní rande. Hned jsem si vzpomněla na příhodu starou víc jak třicet let. Každému se totiž něco podobného alespoň jednou za život stane…

Studovala jsem tehdy na střední ekonomické škole, hrála jsem závodně košíkovou, třískala jsem do kytary, sem tam jsem napsala nějakou básničku či písničku, no a když mi zbylo trošku času, chodila jsem na koncerty.

Jednou jsme s kamarádkou byly v kulturáku na Smíchově, kde koncertovala skupina Greenhorns, na niž jsme tam pravidelně chodívaly. Ke stolu si k nám přisedli dva o něco starší mladíci. Jeden z nich mne hned upoutal. Byl asi o hlavu vyšší, měl tmavé kudrnaté vlasy a velké hnědé oči.

Líbil se i kamarádce, avšak měla smůlu, protože jsem Jardu svým fyzičnem upoutala já. Během koncertu mi dával najevo, že se mu líbím a neustále po mně pokukoval. Jakmile dozněla poslední písnička, pozval mě na rande.

Slíbila jsem sice ten den své rodné máti, že hned po kulturním zážitku přijedu domů, avšak krev se ve mně natolik rozproudila, že jsem na slib docela zapomněla a zapadla jsem s Jardou do nejbližšího občerstvovacího zařízení.

Vesele jsme popíjeli kávu, potom červené víno, a zjišťovali jsme, že máme kupu společných zájmů. Jarda to nadšeně komentoval slovy, že se k sobě báječně hodíme.

On byl zrovna volný, ani já jsem v tu dobu neměla přítele, a tak jsme se po hodině (kdy jsem si uvědomila, že musím pádit domů, aby nebyl průšvih) domluvili, že si vyměníme telefonní čísla a budeme v randění pokračovat.

Poprosili jsme číšníka o dvě účtenky, abychom si měli informaci kam zapsat.

„Tak jak se jmenuješ?“ povídám, když jsem se chopila propisky, kterou mi můj nový objev podal.

„No přece Jarda,“ opáčil.

„To vím,“ odvětila jsem, „ale jak dál? Jardů znám spoustu.“

Chvíli mlčel a pak pravil: „Víš, já mám takový docela blbý jméno. Jmenuju se Lopata.“

„Tak to je dobrý,“ usmála jsem se. „Já jsem Motyčková. Na základce mi říkali Motyko. Fakt se k sobě báječně hodíme, jak jsi říkal!“

Zatvářil se jako kdyby právě snědl kilo citronů. „Ty si ze mne děláš srandu. No, to bych od tebe nečekal. Zklamala jsi mě…“

„Nedělám si legraci,“ protestovala jsem, „já se fakt jmenuju Motyčková! Jestli chceš, ukážu ti občanku.“

Rychle mi nadiktoval telefonní číslo, poznamenal si moje, zaplatil a při loučení slíbil, že mi druhý den zavolá.

Když se víc jak týden neozval, vyštrachala jsem účtenku a doklátila jsem se k telefonu.

„Volané číslo neexistuje,“ ozvalo se ze sluchátka.

Z toho vyplývá, že když vám do rodného listu zapíšou špatné jméno, můžete přijít o perspektivní známost, aniž budete vášnivým obdivovatelem Harryho Pottera… ;o)

Reklamy

17 Responses to Jak jsem si nechtěně pošlapala štěstí

  1. Marťas napsal:

    🙂 – 😦A já se těšil na závěr ve stylu jihoamerické telenovely, dlouhé procházky pod hvězdami, atd…. A on to Jarda asi nepochopil

  2. Yfča napsal:

    Marťasi…… ještě jsem o něco později narazila na Kopáčka. Ten po našem vzájemném představení prohlásil: „Motyčková? Tak to je bezva. Babička potřebuje na zahradě okopat brambory, můžeme vyrazit.“ Nicméně… brambory už hodně dlouho okopávám s někým úplně jiným. ;o)

  3. Jirka napsal:

    :-))Hezký by bylo, kdyby se takhle sešli třeba Pytlík se Šourkovou. :-))

  4. Yfča napsal:

    Jirko…… teoreticky je to možné. Pytlíků znám hned několik a dámu nosící jméno Šourková taktéž… :o)

  5. Kráťa napsal:

    Ehm… technická…Yfčo, myslíte že před třiceti lety se ze sluchátka ozvalo „halali“? Nezavedli to teprve před pětadvaceti lety?Je pravda, nějak se mi to v hlavě plete a nedokáži ani určit, dokdy se musely meziměstské hovory objednávat, ale … nějak se mi nezdá, že bych byl tak nechutně starý.Přiznejte se, Vy jste se s panem Lopatou potkala před třemi roky (a ne třiceti), ale schválně jste děj umístila jinam, aby Vám na to nepřišel manžel!

  6. Yfča napsal:

    Kráťo…… neozvalo se „halali“ (doufám, že tím myslíte onen tón, který se teď ozývá, pokud se člověk dovolá na číslo, které není funkční). Ozval se ženský hlas s hláškou „Volané číslo neexistuje“.S těmi meziměsty to také nevím přesně. Asi to bude tím, že si taktéž nepřipadám nechutně stará… ;o)Pokud jde o setkání s Jarouškem Lopatů, opravdu je to záležitost víc jak třicet let stará. Ostatně téměř osmadvacet let už nosím jiné jméno než Motyčková. :o)

  7. Kráťa napsal:

    Yfčo!To, že jste se před osmadvaceti lety vdala přece neznamená, že se nemůžete scházet s Járou Lopatovic…Když Vy (ženy) jste na podobné řeči háklivé, že?

  8. Bimbo napsal:

    Znám případ, kdy se sešli: Hrubá a Skála …

  9. Zuzka napsal:

    Podobnost čistě náhodnájá mám kamarádku Karolínu, za svobodna zcela netradičního příjmení „Nováková“, která se ještě na střední škole seznámila s klukem, jmenoval se Lupínek. Když se rozešli kvůli něčemu jinému, než je příjmení, chodila a říkala: „Stejně si neumím představit, že bych se někdy jmenovala Karolína Lupínková!“ Tak teď se jmenuje Karolína Lístečková. No, a je to!

  10. Yfča napsal:

    Zuzko…… je vidět, že si ta tvoje kamarádka moc nepolepšila… ;o))

  11. nervak napsal:

    Slapat po stesti?Tak to ja si slapu po stesti celkem bezne, jsme absolutni zmatkar, ktery v potrebnou chvili zpanikari a zkazi co se da. Viz muj denik…

  12. Albireo napsal:

    PříjmeníMěl jsem kolegyni Hanzlíkovou, rozenou Hanzlovou.

  13. Chlípník napsal:

    PříjmeníA já mám kamarádku, která se za svobodna jmenovala Fialová a vzala si Fialu.

  14. Fonzi napsal:

    DotázekFakt jsi nebo jste dobrá, moc se mi to líbí, nevydáváte třeba knížky?. PS: To je vám fakt 93 nebo kolik to máte na http://www.liter.cz?????

  15. Yfča napsal:

    Fonzi…… není mi 91, jak uvádím na Literu, pár desítek let jsem si přidala… ;o) V jednadevadesáti (pakliže se tak vysokého čísla dožiji) budu mít nejspíš jiné starosti, než psát ptákoviny. :o) Knížku jsem žádnou nevydala, ale možná že někdy v budoucnu (až bude čas a hlavně dojdu k závěru, že mám dostatek kvalitních napsanin) se pokusím dát něco dohromady. ;o)

  16. alenec napsal:

    k těm jménům…taky je príma setkání Fučíkové s Horákem (stalo se a měli oba smysl pro humor). Moje známá ještě ze ZŠ se jmenovala Řepiščáková, což dělalo dost lidem problémy a tetky jí radily pro vyřešení svých potíží (těch tetek, jí to tak nevadilo) brzy se vdát. Poslechla – a vzala si Knedlbocha. A pak si ještě vzpomínám, ale to je z osmé ruky, že se údajně nějaký pán jmenoval Vocásek a pak raději přijal jméno své manželky Bystrý. Potížím tím ale konec neudělal, ti, kdo znali jeho jméno za svobodna mu prý neřekli jinak než bystrý vocásek. ;o)

  17. Luke Polque napsal:

    S tímhle člověkemby to pro tebe, Yfčo, stejně nemělo cenu. Vždyť on nemá vůbec smysl pro humor. Ty jsi potřebovala něco mnohem lepšího.

Můžete příspěvek okomentovat:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: